Děti a daňové slevy

Sleva na dani za děti se zvýší – zpětně od ledna 2016

Navýšení daňového zvýhodnění na druhé a každé další dítě schválily obě parlamentní komory a minulý měsíc podepsal i pan prezident – zákon bude platit zpětně od ledna 2016. Současné roční daňové slevy na první/druhé/třetí dítě ve výši 13 404 Kč / 15 804 Kč / 17 004 Kč vzrostou nově na 13 404 Kč / 17 004 Kč / 20 604 Kč. Vláda navíc plánuje další navýšení od příštího roku na 13 404 Kč / 19 404 Kč / 24 204 Kč.

Pro srovnání, sleva na poplatníka (a na nepracujícího partnera) je shodně 24 840 Kč. Zůstává tedy otázkou, proč ani při plánovaném navýšení pro příští rok sleva na libovolné dítě v pořadí nedosahuje aspoň oněch 24 840 Kč. Výchova dítěte totiž stojí mnohem více než např. výživa nezaměstnaného partnera. Další úvaha o daňových slevách by mohla vést směrem „aby byla nastavena rovnost mezi pracujícími a nepracujícími, neměly by být slevy na daních rovny životnímu minimu“? Zatímco pracující si může od placené daně měsíčně odečíst 2 070 Kč, nepracující pobírá minimálně životní minimum ve výši 2 830 – 3 140 Kč (dle počtů dospělých osob v domácnosti). Pracující dostává slevu na dani za dítě 1 117 Kč – 1 717 Kč (dle počtu dětí), zatímco nepracující pobírá na děti minimálně životní minima 1 740 Kč – 2 450 Kč (podle věků dětí).

Živnostníci mají smůlu

Zatímco lidé v běžném pracovním poměru si slev na děti (a na nezaměstnaného partnera) užívat mohou, živnostníkům využívajícím výdajové paušály je toto zapovězeno. Zejména levice neustále argumentuje extrémně vysokými paušály, které živnostníky mají zvýhodňovat natolik, že další slevy na dani za děti si už nezaslouží.

Být živnostníkem není terno, což ostatně dokazují statistky poklesu počtu živností coby hlavní výdělečné činnosti (čím dál tím více lidí mění svou živnost za regulérní pracovní poměr s nespočtem sociálních výhod). Nicméně otázka správnosti nastavení výdajových paušálů by měla být nezávislá na slevách za děti, protože pak nepostihujeme živnostníky využívající paušály, nýbrž živnostníky mající děti. Živnostník A je svobodný a bezdětný a nemožnost využívat daňové slevy na děti ho nijak nepostihuje. Živnostník B má tři děti a manželku na mateřské a stát mu na daňových slevách bere přesně 75 852 Kč ročně. Oba živnostníci využívají výdajové paušály, ale postižen je jen otec od rodiny.

Podvody s daňovými bonusy

Původně velmi dobrý nápad, jak přilepšit pracujícím nízkopříjmovým domácnostem, se čím dál tím častěji zvrhává v hromadné podvody.

Nízkopříjmoví pracující ne vždy zcela vyčerpají daňové slevy na děti (aktuálně 13 404 Kč – 20 604 Kč za dítě/rok dle počtu dětí). Proto je tu systém daňového bonusu, kdy nevyčerpaná část slevy na dani je pracujícím vyplacena finančními úřady jako bonus – za to, že pracují a vychovávají děti. Velmi dobrý systém na oddělení notoricky nepracujících a rodičů, kteří se snaží.

Jenže dlouhodobě nezaměstnaní/nikdy nepracující spoluobčané našli trik i na toto. Na daňový bonus na děti má nárok každý, kdo si za rok vydělá aspoň šestinásobek minimální mzdy (59 400 Kč). Tedy nepracující jedinec naoko pronajímá část bytu (nebo cokoliv jiného – auto, vrtačku, atd.) za částku rovnající se právě onomu minimu (59 400 Kč). Z pronájmu neplatí ani sociální ani zdravotní pojištění a z takto malé částky ani žádnou daň z příjmu. Takže tento fiktivní pronájem ho nic nestojí a ročně inkasuje daňový bonus ve výši desítek tisíc korun.

Celkově stát na daňových bonusech vyplatí ročně přes 9 mld. Kč. Přitom před deseti lety se vyplácelo pouze 1,5 mld. Kč. Nárůst je podobně strmý jako u doplatků na bydlení (aktuálně 12 mld. Kč). Sice to nejsou tak velké úniky peněz jako např. při karuselových podvodech s DPH, nicméně Ministerstvo práce a sociálních věcí by se mohlo vážně zamyslet nad tím, je-li skutečně nutné, aby doplatek na bydlení brala půlka republiky a daňový bonus pro pracující lidé neodvádějící sociální/zdravotní pojištění.