Řecko – bankrot se blíží

Úvodem doporučuji prostudovat řecké reálie zmíněné v našem článku Řecko má problémy, hrozí run na banky. Oproti ČR čtyřnásobné důchody a nižší HDP na hlavu, méně než 10% obyvatel pracující mimo státní sektor, nezaměstnanost nad 25% (mezi mladými 50%). Řecku zkrátka zoufale chybí pracovní místa mimo státní sféru. Státní aparát netvoří téměř žádnou přidanou hodnotu a státní podniky vedené na řecký způsob produkují pouze minimum přidané hodnoty. Je to uzavřený koloběh peněz, kde se nové hodnoty netvoří a kde už není kde na ten vysoký životní standard brát (doteď to fungovalo jen díky půjčkám od EU/MMF, dříve od soukromých investorů).

Řecká vláda neříká Řekům pravdu

Populistická a extrémně levicová řecká vláda vedoucí jednání o řešení krize neříká doma Řekům pravdu. Syriza na domácí půdě neustále Řekům opakuje, že ta ošklivá EU v čele s Německem požaduje po Řecku zvyšování daní. Není to pravda. Jak jsme psali v předchozím článku, problém není na straně daní – ty jsou dostatečně vysoké. Problémem je uzavřený koloběh peněz „stát-stát“ bez tvorby hodnot, které by pokryly životní standard Řeků. Řecko potřebuje pracovní místa v soukromé sféře – průmysl, zemědělství a služby. Potřebuje dostat nezaměstnané do práce, kde se začnou tvořit hodnoty. Musí se začít produkovat, ne jen konzumovat na dluh. To je přesně to, co EU/MMF po Řecku chce.

Nutné reformy

Rozsáhlá privatizace státních podniků, snížení počtu státních úředníků (třeba na polovinu), snížení důchodů (třeba na čtvrtinu), snížení sociálních dávek, implementace legislativy podporující podnikatelské prostřední a zvyšující flexibilitu trhu práce (když zákon téměř zakazuje zaměstnance propouštět, nikdo si nové pracovní síly najímat nebude). EU/MMF nepožaduje v těchto oblastech radikální kroky (snižování důchodů na čtvrtinu, atd.) – chce pouze velmi kosmetické úpravy (které dle většiny ekonomických analytikou jsou hrubě nedostatečné). Nicméně řecká vláda není ochotna kývnout ani na tyto velmi velkorysé návrhy věřitelů (snížení důchodů o pár procent), a naopak se vydává přesně opačným směrem (začínají se nabírat další státní úředníci, ústavní soud zrušil škrty v důchodech, které byly provedeny již před čtyřmi lety výměnou za odpuštění 40% dluhu, atd.). Za těchto okolností bohužel není Řecku pomoci.

Bankrot se blíží

Již v minulých měsících došly vládě peníze na výplaty důchodů a platů státních zaměstnanců. Toto se řešilo konfiskací peněz státních podniků, organizací a měst, čímž vláda získala peníze na výplaty a důchody na další dva měsíce. Dva měsíce jsou pryč a tentokráte už skutečně není kde brát. Začátkem června Řecko přestalo splácet své závazky vůči EU/MMF – resp. ohlásilo, že všechny červnové splátky sloučí do jedné a zaplatí na konci měsíce. Již tento krok byl na hranici vyhlášení platební neschopnosti. Nicméně nyní, po polovině června je jasné, že Řecko nemá z čeho slíbenou splátku na konci června zaplatit (jedná se o 44 mld. korun, tedy nikterak velkou sumu).  Řecká vláda obviňuje ze své platební neschopnosti EU/MMF, kteří ji odmítají dále půjčovat, a říká: „Hned jak nám půjčíte dalších 200 mld. korun, obratem vám splatíme těch 44 mld. korun“. Toto je čiré zoufalství a marný pokus urvat si před bankrotem poslední sousto v podobě peněz na důchody a platy na další měsíc až dva.

Co bude dál?

Během následujících týdnů řecké vládě eura definitivně dojdou a začne důchodcům a státním zaměstnancům rozdávat dlužní úpisy, směnky a poukazy na potraviny – zkrátka paralelní platidlo. Toto nové platidlo vlády bude oproti euru prudce depreciovat a lidé si za něj koupí v euro cenách mnohem méně než doposud. Lidé se začnou bát o své úspory (vláda by je mohla znárodnit) a z bank se budou snažit dovybrat poslední eura, ale to se jim nepovede, neboť se zavedou tzv. kapitálové kontroly, kdy vláda bankám zakáže vklady vyplácet. Nutno dodat, že Řekové své klady z bank vybírají masivně již několik posledních měsíců, tedy v bankách toho již moc nezůstalo. Tyto výběry bohužel stále financují daňoví poplatníci EU, kdy přes Evropskou centrální banku a kanál ELA „Emergency liquid assistance“ je řeckým bankám dodávána hotovost na výběry Řeků. Toto bohužel neskončí dříve než s oficiálním vyhlášením bankrotu Řecka – až v tento moment bude kanál ELA definitivně stopnut. 

Státní zaměstnanci, důchodci, nezaměstnaní a vůbec všichni závislí na státu budou bez peněz, státní služby přestanou fungovat (nemocnicím dojdou léky, atd.) a jediní lidé se slušným  příjmem budou pracovníci soukromého sektoru poskytující služby zahraničním subjektům (tedy pracovníci pohostinství, kteří budou mít přísun eur od turistů). Bude záležet na řecké vládě, jak se k bankrotu postaví. V případě pečlivě připraveného a řízeného bankrotu by tato nekomfortní situace mohla trvat pouze několik málo týdnů. V opačném případě to mohou být i dlouhé měsíce.

Následně Řecko oficiálně vystoupí z eurozóny a zavede svoji novou oficiální měnu - drachmu. Věřitelé (EU/MMF) odepíší nedobytné řecké pohledávky. Drachma bude oproti euru znehodnocena a v řecké ekonomice se bude nadále točit jen tolik peněz, kolik si Řekové sami vydělají. Z Řeků se stane levná pracovní síla, což dříve či později přiláká investory, kteří postaví výrobní závody a dají lidem práci (jak rychle k tomu doje bude opět záležet na řecké vládě a její snaze o úpravu legislativy).  Nezaměstnanost bude klesat, HDP na hlavu a reálné příjmy Řeků růst. A vše bude opět v pořádku. Než se ale po tomto kolečku Řekové dostanou zpátky na dnešní životní úroveň, to může trvat i deset a více let.

Kdo to zaplatí?

Dluhy minulé zaplatí z menší části akcionáři bank, které v roce 2010 odpustily Řecku 40% dluhů (výměnou za to dostaly zpět velkorysých zbylých 60% pohledávek, které refinancovala EU/MMF), a z větší části daňoví poplatníci zemí eurozóny a členských zemí MMF (tedy i Češi). Na ČR bude ale dopad naštěstí minimální, neboť ČR má v MMF pouze velmi malý podíl. Máme obrovské štěstí, že ještě neplatíme eurem. To bychom totiž ručili za řecké dluhy do výše stovek miliard korun (náš geniální parlament v minulém volebním období odhlasoval tento ručitelský mechanismus, který se automaticky aktivuje dnem přistoupením k euru). Pravdou je, že v tomto případě by to bylo „nula od nuly pojde“, protože věřiteli Řecka jsou pouze nesoukromé nadnárodní instituce (EU/MMF), jichž jsme členy. Tedy bychom do určité míry platili sami sobě. Nicméně kdyby tyto řecké dluhy držel soukromý subjekt, až pětina našeho ročního státního rozpočtu by putovala tomuto soukromému subjektu na úhradu dluhů po Řecku. To je mimochodem jeden z podstatných důvodů, proč k eurozóně za současných podmínek není rozumné přistupovat. Pan Sobotka nám sice neustále káže o tom, že k přijetí eura jsme se vstupem do EU zavázali a že je to naše povinnost. Ale v momentě našeho vstupu do EU tyto mechanismy ručitelských závazků neexistovaly (ty přišly až o deset let později coby reakce na předlužené státy jižní Evropy, kterým už nechtěl nikdo půjčovat – nerozum se nazval solidaritou a všichni byli pro).