Dvousložková cena vody

Z čeho se skládá cena vody?

Cenu vody tvoří vodné a stočné, oboje se povětšinou platí dle odebraných m3 vody (100% variabilně). Vodné reprezentuje náklady na úpravu pitné vody a údržbu vodovodní infrastruktury. Stočné se platí za odkanalizování, tedy za údržbu kanalizační infrastruktury a provoz čistírny odpadních vody (ČOV). Domácnosti, které nemají napojení na veřejnou kanalizaci, stočné neplatí. Průměrná cena vodného za rok 2015 byla 41 Kč a u stočného 35 Kč. Za každých odebraných 1 000l (m3) vody se tak platilo 76 Kč. Při průměrné spotřebě na osobu/den 88l vycházely celoroční náklady na necelých 2 500 Kč (osoba/rok). Průměrná rodina se dvěma dětmi tak za vodu ročně utratila zhruba 10 000 Kč.

Ceny vodného a stočného se výrazně liší dle obcí, neboť každá obec má svoji infrastrukturu, úpravnu vody a ČOV. Nejlevněji bylo v Žamberku (50 Kč) a Jaroměři (52 Kč), nejdráže v Táboře a Sezimově Ústí (114 Kč). Praha (85 Kč) a Brno (75 Kč) se řadily k průměru. Výrazné cenové rozdíly jsou výsledkem stavu infrastruktury (kolik je kde třeba investovat do oprav a udržování) a samotné zdrojové vody (někde čerpají pitnou vodu kojenecké kvality, jinde je voda silně zamořena dusičnany z polí či jinak nevyhovuje normám a je třeba ji draze upravovat).

Někde obce provozují vodárenství samy, jinde mají infrastrukturu v dlouhodobém pronájmu soukromé firmy. Tak jako tak jsou ceny vodného i stočného regulovány, neboť se jedná o monopol (na rozdíl od energií nemáme možnou volbu dodavatele).

Za co lobuje SOVAK?

Nyní se povětšinou platí za vodu ze 100% dle skutečně odebraného množství, tedy pouze s využitím variabilní složky bez jakékoliv fixní části. Zákon přitom již dnes umožňuje vodárnám zavést fixní složku až do výše 15% z celkové ceny vody a několik málo obcí tak již učinilo.

SOVAK by chtěl zvýšit podíl fixní části až na 50%. To by poškodilo maloodběratele (domácnosti) a zlevnilo vodu velkoodběratelům (výrobní podniky). Situace nápadně připomíná rok starý pokus Energetického a regulačního úřadu (ERU) a Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) o výrazné navýšení fixní složky u elektřiny, který nakonec nevyšel především díky silnému odporu široké veřejnosti. Více informací v našem článku ERU mění regulované tarify v neprospěch domácností. Na Slovensku navýšení fixní složky sice prosadili, ale po několika měsících fungování a silných protestech obyvatel museli tento model opět zrušit.

Mýty a fakta

SOVAK se bohužel ve své argumentaci dopouští několika zkreslení. Pojďme vše uvést na pravou míru.

Dvousložková cena zajistí přísun větších prostředků do vodárenství pro rozvoj infrastruktury: Množství peněz ve vodárenství se již dnes řídí přes regulovanou cenu za m3 vody. Je-li ve vodárenství málo peněz, stačí zvýšit cenu za kubík.

Obyvatelé měst dotují venkov: Tak tomu může být u elektřiny a plynu, kde každý ze tří distributorů obhospodařuje značnou část republiky (města i venkov dohromady). Ve vodárenství má ale každá obec svou infrastrukturu, tedy nikdo na nikoho doplácet nemůže.

Elektřina a plyn mají také dvě složky ceny: Ano, ale obě tato energetická odvětví mají oddělenou distribuci od dodavatele. Distribuční síť (trubky/kabely) vlastní u elektřiny ČEZ, EON a PRE, u plynu pak EON, PPD a RWE. Tyto firmy se starají o infrastrukturu a za to dostávají část z plateb za energie (tzv. cenu za distribuci, která je regulovaná a pro každou distribuční oblast jednotná). Dodavatelů (od kterých nakupujeme samotné komodity – elektřinu/plny) máme nespočet, cena není regulována a je závislá na šikovnosti dodavatele (za kolik nakoupí energie na trhu) a našich vyjednávacích schopnostech (jak dobře si umíme vybrat nejlevnější nabídku na trhu). Obě složky ceny (za distribuci a komoditu) mají své fixní a variabilní části. Existuje mnoho sazeb dle profilu spotřeby/odběratele (jiné podmínky má chalupář a ten, co na elektřině denně topí a vaří).

U vody a kanalizace je distributor s dodavatelem sloučen a je pouze jeden tarif pro všechny stejný. Neboť má každá obec svou infrastrukturu a úpravnu vody/ČOV (neexistuje vodárenská společnost, která by obsluhovala výraznější část republiky), nemělo by smysl separovat dodavatele od distributora.

Lidé jsou dnes více informováni

Lobovat za fixní cenu vody na úrovni 50% je stejné jako obhajovat billboardy u silnic či automaty v hernách. Pozitivní na celé záležitosti je především větší informovanost veřejnosti, která se již nedá tolik vodit za nos a umí svůj nesouhlas podložený validními argumenty dát jasně najevo.