Stavební spoření je unikátní spořicí produkt, u kterého si stavební spořitelny dokážou drze říct o poplatky za zřízení a vedení produktu (jinak to banky zkoušejí především u úvěrových produktů), což je téměř neslýchané. Spořitelně tedy platíme za to, že ji smíme posílat své peníze, aby ona na nich profitovala. Úrok 2% při termínu 6 let je pak naprostým výsměchem, neboť vyššího úroku lze dosáhnout u konkurence i bez jakéhokoliv omezení dispozic. Něco částečně vylepšuje roční státní příspěvek, který je výsledkem lobby stavebních spořitelen a my se nalézáme v situaci, kdy je státem dotován jeden z nejhorších produktů na trhu. Úvěrová část produktu (překlenovací úvěr a úvěr ze stavebního spoření) jsou svou konstrukcí řešeny nepříliš šťastně, neboť ačkoliv si chceme půjčit, spořitelna nás nutí do spořicí smlouvy s definovanou cílovou částkou a hned si za tuto spořicí smlouvu začne strhávat poplatky (chceme úvěr a zatím musíme platit poplatky na spoření). Následně v době překlenovacího úvěru neplatíme úroky dle aktuálního zůstatku dluhu, ale z plné částky, neboť i když reálně splácíme, technicky spoříme a nesplácíme (stavební spořitelny to mají vymyšlené chytře).
Podobně jako vkladní knížky je dnes i stavební spoření v této podobě velmi přežitým produktem, který se řadí spíše k těm méně výhodným, co se spořicí i úvěrové části týče, a bez výrazné státní podpory, kterou platíme z daní my všichni, by se tento produkt již dávno ocitnul v propadlišti dějin. Ovšem i se stávající státní podporou to mají stavební spořitelny právem stále obtížnější a zejména díky rostoucí finanční gramotnosti obyvatelstva se bez výraznější renesance v podobě konkurenceschopných produktů brzy tyto finanční ústavy začnou blížit ke svému konci.
