Smluvní cenou se rozumí cena, která byla smluvními stranami sjednána a zachycena takto ve smlouvě. Teoreticky vzato nemusí vycházet z reálné hodnoty věci, nemusí to být ani cena obvyklá, výše smluvní ceny záleží pouze na dohodě stran.
Ve sporných případech zejména doprovázených exekucemi nebo insolvencí mohou nastat scénáře, kdy jedna ze stran zpochybňuje správnost smluvní ceny. Například věřitel insolvenčního dlužníka se domáhá zneplatnění převodu automobilu, protože smluvní cenu považuje za neobvykle nízkou a převod byl uskutečněn těsně před (nebo i po) podání návrhu na insolvenci dlužníka. Při posuzování takové kauzy zpravidla arbitr využívá pro určení správné ceny obvyklé stanovené znalcem. Příliš levně prodaný automobil je pak sepsán do konkurzní podstaty.
Opakem smluvní ceny může být cena stanovená na základě znaleckého posudku, či úřední cena. Ta se použije nejčastěji v daňových záležitostech.