Krátké komentáře a postřehy
Česká národní banka zahájila s družstevní záložnou Unibon správní řízení o odebrání licence. Nejedná se o velké překvapení, neboť záložna již delší dobu nedodržuje kapitálovou přiměřenost a téměř polovina úvěrů je nesplácena po více než 90 dnů. Pokud záložna o licenci skutečně přijde, bude to znamenat její faktický zánik.
Nechci malovat čerta na zeď a šířit poplašnou zprávu o krachu záložny, zejména ne v době, kdy je moderní žalovat kdekoho (především ratingové agentury a statistiky, kteří odmítnou falšovat data) za zprávy o klesající solventnosti žalujících. Správní řízení je teprve na svém počátku, nějakou dobu potrvá, záložna se proti němu odvolá, přijde s plánem na záchranu, etc. Analyzujme příčiny současného stavu záložny; je velký rozdíl mezi pouze špatně nastaveným řízením úvěrů a rizik/obsazením těchto pozic nepříliš bystrými jedinci a cíleným tunelováním. Unibon bohužel trochu zavání tím druhým, neboť značná část úvěrů byla poskytnuta nepřímo osobě s podstatným vlivem na řízení záložny z titulu vlastníka podílu na záložně, vše samozřejmě bez kvalitního zajištění. Tento mechanismus je silně neetický, balancující na tenké hranici legality, ovšem nikoliv neoblíbený podnikavými jedinci nejen v Čechách ale i v zahraničí.
Běžní družstevníci Unibonu s vkladem vyšším než zanedbatelným nyní jistě prožívají neradostné chvilky plné nejistoty. Záložna je samozřejmě povinně pojištěna proti krachu a valná část družstevníků má vklad pojištěný na 100%. Najdou se ale samozřejmě i tací, kteří s vidinou vysokého úroku (jednu dobu nejvyšším dosažitelným v ČR) svěřili záložně peněz více, než bylo zdrávo, resp. pojištěno. Dobrou zprávou je, že fond pojištění vkladů disponuje v současné chvíli částkou daleko vyšší než kolik mají střadatelé uložené v této záložně, takže výplata náhrad by mohla být rychlá. Nicméně i tak je to stresová situace. Záložnu šlechtí fakt, že v reakci na zahájené správní řízení nezvýšila úroky na lákavou úroveň, aby nachytala do svých sítí na poslední chvíli další nešťastníky. Naopak zvolila přístup přesně opačný, kdy snížila veškeré úrokové sazby na více než směšnou úroveň, což je jasným signálem družstevníkům „pryč odsud a rychle“. Špatnou zprávou pro družstevníky je nemožnost zrušit současné termínované vklady před uplynutím termínu ani za cenu sankce, tedy žádný „run na záložnu“ se konat nebude. Příliš velkou útěchou pak není ani neměnnost úroků u těchto běžících vkladů.
Již nyní se jedná o možném vstupu strategického partnera do záložny, který by posílil kapitál dle potřeb. Snad jsou jednání myšlena upřímně a nejsou pouze snahou o předstíraný pokus o záchranu. Kmen klientů tvořen z netriviální části důchodci, kteří své úspory nikdy neutratí, může být za určitých okolností lukrativní, ovšem minulost poznamenaná „tunelem“ a v současné chvíli absolutně nezajímavý produkt hodnotu tohoto kmenu střadatelů sráží strmě dolů.
Pochmurný článek zakončíme alespoň zmínkou o vážném zájmu Moravského peněžního ústavu získat bankovní licenci. Po FIO (nyní již bance) by to byla v krátké době druhá záložna, která by mohla získat bankovní licenci. Když k Unibonu připočteme loni zkrachovalou Vojenskou družstevní záložnu, je skóre vyrovnané na 2:2. Proto neházejme všechny záložny do jednoho pytle a nebuďme líní vybrat si ty rozumnější ústavy, které ve svém malém formátu mohou dělat práci mnohdy levněji bez zbytečné byrokracie, typičtější pro velké bankovní domy, což vede k možnosti nabízet zajímavější podmínky klientům.
Autor: Petr Jermář, Banky.cz
