Státní banka pana Haška

Po té, co pan Sobotka slíbil novou státní banku jako pomoc retailovému segmentu rozšířením aktivit Českomoravské záruční a rozvojové banky (více v našem článku Nová státní banka), nenechala na sebe reakce pana Haška dlouho čekat, přičemž on by rád vybudoval novou státní banku z České pošty, neboť dle jeho mínění je základem dobré retailové banky především široká síť poboček.

Pan Hašek se v rámci ČSSD ve srovnání se Sobotkovým křídlem vymezuje jako značně levicovější politik, který má idejemi daleko blíže ke KSČM. Možná i proto je jeho idea státní banky o řád horším nápadem oproti Sobotkovu rozvoji Českomoravské záruční a rozvojové banky. Oba nápady mají jeden společný cíl a to být konkurencí současnému retailovému bankovnictví, které čítá dnes přes 30 institucí. Být konkurencí znamená nabízet kvalitnější nebo levnější služby (ideálně oboje). Levnějších služeb (které mohou být svým provedením i kvalitnější) dnes nelze dosáhnout širokou sítí poboček, která generuje značné náklady. Proto se všechny nově příchozí banky na český trh v posledních letech orientovaly nízkonákladovým směrem a provozují omezenou síť poboček. A daří se jim; klientela roste, poplatky padají až k nule, zákazníci jsou spokojení - tedy lze konstatovat, že se banky vydaly správným směrem.

Na pobočkách České pošty již dlouhou dobu působí Poštovní spořitelna (nízkonákladová odnož ČSOB), která si svou klientelu našla (zákazníci požadující stejně rozsáhlou síť poboček jako má např. Česká spořitelna, ale neochotní platit vysoké poplatky či mající rádi brand České pošty). Toto schéma velmi dobře fungovalo předtím, než na trh vstoupily ještě nízkonákladovější banky, které část klientů Poštovní spořitelně uzmuly. Dnes funguje Poštovní spořitelna stále, ale ty nejlepší roky má již dávno za sebou. Tedy tržní segment ve kterém působí Poštovní spořitelna je poměrně saturován a není zde moc prostoru pro jakoukoliv další banku. Budovat z České pošty banku by bylo zbytečným plýtváním peněz daňových poplatníků.

I přes všechna fakta se najde nemalá část lidí, která v průzkumech s ideou státní banky souhlasí. Možná by bylo dobré se zamyslet nad očekáváním těchto lidí a nad reálnými možnostmi nové potenciální banky. Jedincům schvalujícím ideu nové státní banky se např. nezdá nízké úročení vkladů, které v současné chvíli nabízejí banky a družstevní záložny a dle komentářů v různých diskuzích by rádi 2% nad inflaci. To bychom si samozřejmě přáli všichni, ale pravdou je, že banky musí reflektovat aktuální cenu peněz, která je v současné chvíli velmi nízká a značně závislá na sazbách centrální banky. Jistě, je tu jistý prostor pro marži, který se odvíjí lidově řečeno od šikovnosti banky (jak efektivně dokáže rozpůjčovat uložené peníze) – proto např. jedna banka nabízí na spořicích produktech úroky jen 0,5-1%, zatímco jiná banka/družstevní záložna i 2-2,5%. Ale myslet si, že nová státní banka by mohla lidem v současné chvíli nabídnout 2% nad inflaci je zcela nereálná. Kde by na to vzala? Všichni si chválí v současné chvíli nízké sazby u hypoték. Ale když mám půjčeno za 3%, může banka reálně jinému střadateli nabídnout o hodně méně než ony 3%, za kolik půjčuje nám. Úvěry a spoření jsou spojené nádoby. Když jsou levné úvěry, jsou i mizerné úroky u spořicích produktů a naopak. Státní banka by nemohla jinak než respektovat tento základní princip, protože jeho popírání by bylo podobné jako snažit se popřít např. princip gravitace (ano, jde to, ale jen chvíli, než nám dojde v letadle palivo).

Dále existuje část lidí, která si myslí, že ve státním vlastnictví by mělo být ideálně vše. Pan Sobotka je možná jedním z nich, a proto navrhnul i státní síť supermarketů (tu by chtěl budovat z COOP) Je to podobný příběh jako s bankovním sektorem. I v menších městech si dnes lidé můžou vybrat, kam půjdou nakupovat, konkurence je dostatečná. Obchody budou vždy nabízet to, po čem je poptávka. Dobrým příkladem je český česnek, po kterém lidé prahnou, i když je 3x dražší než ten dovozový z Číny či Španělska a který začaly supermarkety nabízet na přání zákazníků. Tedy opět, pokud někdo očekává od státního supermarketu lepší šunku, nedočká se ji za stejné peníze jako šunkového salámu v současných supermarketech. I dnes je možnost koupit si lepší šunku, jen to stojí víc. Pokud by všichni přestali kupovat horší potraviny (šunkový salám, těstoviny za 5,90 Kč, atd.), supermarkety na to budou reagovat a začnou nabízet výhradně kvalitnější potraviny. Ale kvalitnější potraviny za stejné peníze státní supermarket nabídnout nemůže.

Jediným možným momentem, kdy by státní banka mohla nabízet vyšší než tržní úroky na spořicích produktech a státní supermarket šunku za cenu šunkového salámu, jsou státní dotace těmto státním podnikům (což je do značné míry v rozporu s právem EU a zdravým rozumem). Lepší než vyšší daně a zpětné dotace jsou přímo nižší daně a nulové dotace. Stát je tak trochu cedník a vše co přerozděluje, vrací nazpět v daleko menším rozsahu (existují i daně, jejichž výběr stojí sám o sobě více, než se na samotné dani vybere, např. daň z elektřiny, daň dědická, tedy zde se živí pouze úředník). Navíc dotace vždy dále deformují trh. Pohleďme na stavební spořitelny a státem dotované stavební spoření;moc pro-klientský přístup nenabízejí. Spousta dokumentů, úřadování, poplatků, pravidel a podmínek. Stavební spořitelny jsou také jediné subjekty, které našly tu odvahu říct si o poplatky za vedení spořicích produktů (všude jinde máte spořicí produkty bez poplatků). Při 1% poplatku z cílové částky za sjednání stavebního spoření a průměrných 350 Kč za jeho roční vedení můžeme při 150 000Kč za šest let a maximální státní podpoře 12 000 Kč z oné státní podpory nakonec získat jen 8400 (1500Kč za sjednání a 2100Kč za šest let vedení). Tedy 30% se ztrácí a jde stavební spořitelně – to není moc pro-klientské, co?