V roce 2014 přišlo do Evropy 0,75 mil. uprchlíků z Afriky a ze zemí Blízkého východu. Odhady pro rok 2015 hovoří o 1-2 milionu imigrantů. Přes 85% Evropanů je proti uprchlíkům, EU je pro, Schengen se hroutí. Budou imigranti pro Evropu přínosem nebo přispějí k rychlému konci výdobytků vyspělé západní civilizace?
Evropa má 750 mil. obyvatel s porodností 1,5 (počet dětí/jedna žena), Afrika 1,1 mld. obyvatel s porodností 5. Průměrný Evropan má řádově vyšší životní úroveň oproti průměrnému Afričanovi (vyšší životní úroveň je způsobena schopností tvořit vyšší přidanou hodnotu, relativně slušnou vymahatelností práva, absencí válek, vyšší mírou svobody, nižší mírou korupce, vyšší vzdělaností, atd.). Průměrný obyvatel amerického, australského i asijského kontinentu se má také výrazně lépe než průměrný Afričan. Z těchto a mnoha jiných důvodů je Afrika jedním z nejhorších míst k životu. Afričané se snaží dostat kamkoliv mimo Afriku. Jako země zaslíbené jsou vnímány především USA, Kanada, Austrálie a EU. První tři zmíněné země jsou důrazně proti ekonomickým imigrantům – hurá do Evropy.
Do Evropy míří převedším dobře situovaní mladí muži. Není vidět ženy, děti, staré, nemocné ani chudé. Značkové oblečení, nový mobil a pašerácká jízdenka do Evropy, za kterou bylo zaplaceno tisíce dolarů (v Africe ekvivalent i několikaletého rozpočtu pro celou rodinu). Nárok na azyl v EU má dle platné legislativy za určitých okolností pouze politický nikoliv ekonomický imigrant. I proto je více než 99% imigrantů odmítáno. Německo vrací uprchlíky Rakousku, Rakousko je dál předává Maďarsku, Maďarsko by je rádo předalo Srbsku či Řecku a Řecko by je mělo vypravit zpět do Afriky. Jenže Srbsko coby nečlen EU (tedy není vázán unijními pravidly o imigraci) imigranty logicky odmítá a Řecko s Itálií odmítají uprchlíky vracet do Afriky.
Jeden z nejzajímavějších benefitů evropského soužití. Zrušené vnitřní hranice a volný pohyb osob v rámci celého Schengenu zcela bez omezení výměnou za dobře střežené vnější hranice. Země střežící vnější hranice dostávají na tuto ostrahu nemalý příspěvek z unijního rozpočtu. Pokud by všechny země na vnější hranici Schengenu dodržovaly pravidla ostrahy hranic, žádný problém s uprchlíky by nebyl, protože by se nikdo do vnitřního prostou nedostal. Lodě s imigranty by byly vykazovány z výsostných vod Itálie a Řecka a nikdo by se na břeh nedostal (takto to funguje např. v Austrálii či USA). Lodě v nouzi a trosečníci mají dle námořních předpisů nárok na transport na nejbližší pevninu (což bývá ve většině případů Afrika). Záchrana trosečníků ve středozemním moři se nerovná automaticky volné jízdence do Evropy. Hlavním problémem je tedy hrubé porušování pravidel ostrahy vnějších hranic ze strany Itálie a Řecka.
Na základě této ignorance pravidel hry jižanskými státy se postupně začíná hroutit Schengen. Nejdříve částečně uzavřely hranice Francie a Rakousko, následně Maďarsko začalo budovat plot kolem své jižní hranice se Srbskem (podobně řeší imigraci USA, Saudská Arábie a Izrael) a Británie zavádí přísné hraniční kontroly kolem Eurotunelu. Rakousko a Maďarsko odmítají přijímat další uprchlíky, Maďarsko jednostranně pozastavuje platnost evropské imigrační legislativy. Itálie vyhrožuje ostatním, že začne všem imigrantům automaticky vydávat víza pro vstup do EU. Česká Republika zavádí přísnější ostrahu hranic a odchytává více uprchlíků, které ale není kam vracet (Maďarsko ani Rakousko je zpět nechtějí). Tímto tempem hrozí zánik Schengenu v řádu měsíců.
Motorem vyspělých států západní Evropy je pokročilý a technologicky náročný průmysl (a služby), což klade zvýšené nároky na vzdělanost pracovníků. Těžký průmysl, hornictví a odvětví s nižší přidanou hodnotou se pomalu přesouvají do Asie. Méně kvalifikované části obyvatelstva se práce hledá velmi špatně, neboť nekvalifikovaných pracovníků je potřeba stále méně. Pohleďme na Mostecko a Ostravsko, jak těžce se hledá práce propuštěným horníkům.
Imigranti z Afriky a z Blízkého východu jsou nekvalifikovaná pracovní síla, která nenajde uplatnění na evropském trhu práce (nehledě na nulové pracovní návyky a obecnou neochotu pracovat – své zkušenosti s tím má zejména Francie, která se otevřela migrantům ze sub-saharské Afriky před třiceti lety a dodnes lituje ghett na předměstí Paříže a Marseille, nově Calais). Dlouhodobě nezaměstnaný jedinec je frustrovaný a v lepším případě se dopouští drobné kriminality (kapsářské gangy kolem Eiffelovky, výtržnictví na předměstí Paříže). V horším případě se radikalizuje a páchá teroristické útoky. Všichni černí teroristé z Francie (nejen Charlie Hebdo) stejně jako bílí teroristé z USA (Jacksonville) mají jedno společné – dlouhodobě nezaměstnaní jedinci, u kterých frustrace z nulové životní seberealizace překročila únosnou mez. Konec konců, stejný profil měl i český střelec z Uherského Brodu.
Vyspělost civilizace se měří mimo jiné podle ochoty postarat se o ty, kterým se v životě bez vlastního přičinění dařilo hůře (invalida), či kdož potřebují dočasnou či trvalou ochranu (nezaměstnaný, matka na mateřské, důchodce, dlouhodobě nemocný, atd.). Státy EU mají nejštědřejší sociální systémy na světě. Funguje to. Důchodce má důchod, který si předplatil odvody na sociálním pojištění v době produktivního věku. Nemocný pobírající nemocenskou má dávky předplacené z odvodů na zdravotním pojištění. Pokud by do Evropy přibyla masa čistých konzumentů sociálních dávek, kteří by do systému nijak nepřispívali, povede to pouze k omezení dávek pro všechny zúčastněné, tedy i pro ty, kteří si je předplatili a tedy zasloužili.
Kapitoly trhu práce a sociálního systému nejčastěji vedou k podpoře extrémistických hnutí. Obrana před imigranty není pravicovou či levicovou otázkou, shoda o jejich odmítnutí je napříč politickým spektrem. Jenže tradiční strany se toto téma bojí v rámci zachování politické korektnosti nějak rozumně uchopit, čehož využívají hnutí extremistické (DSSS u nás, Marie-Le Pen ve Francii, Pegida v Německu, atd.). Pomyslnou třešničkou na dortu je podpora neziskových organizací z veřejných peněz, které aktivně pomáhají imigrantům. Vše od PR článků „jak jsou imigranti fajn“ až po cílenou právní pomoc „jak protahovat azylové řízení, abychom v Evropě mohli zůstat co nejdéle“. Na jednu stranu je zájem neziskovek pochopitelný – podomní prodejce se také snaží lidem natlačit co nejvíce vysavačů (i když sám ví, že to pro kupujícího není vůbec dobrá volba). Více imigrantů = větší pole působnosti neziskovky = větší rozpočet = více podřízených = lepší reference do CV. Na druhou stranu je toto další případ situace, kdy EU financuje protistranu proti zájmu vlastních občanů.
Kde je poptávka, tam je i nabídka. Evropa zaváděním kvót a lákáním na štědrý sociální systém přímo vybízí k imigraci do Evropy. Pašování imigrantů z Afriky a z Blízkého východu je miliardový business, ze kterého je minimálně z části financován terorismus proti západním zemím. Tedy mimo bezpečnostních rizik plynoucích z přijímání neintegrovatelných mas lidí si přijímáním imigrantů předplácíme i terorismus na nás páchaný. Cesta do Evropy vyjde na tisíce dolarů. Překonání každé další vnitřní hranice v EU za příplatek, stejně jako brožura „jak zneužívat právní řád Evropy“, kde se detailně popisuje, jak je třeba neustále opakovat slovo rasismus a kam se odvolávat k soudu pro lidská práva do Štrasburku.
Často se setkáváme s chybnou úvahou, kdy by Česká Republika měla imigranty přijímat, neboť Češi také v době okupace Sovětskými vojsky emigrovali na západ. Jenže tehdejší Češi byli migranty politickými (kterým doma hrozilo politické pronásledování za jejich názory), jednalo se elitu národa (vědci, spisovatelé, myslitelé, inženýři), kulturně podobnou západním zemím, která se chtěla integrovat. Dnešní imigranti jsou migranty ekonomickými (doma jim nehrozí pronásledování za jejich politické názory, jdou do Evropy výhradně za sociálními dávkami), nejedná se o elitu národa (je to spíše armáda nezaměstnatelných), jsou z kulturně odlišného prostředí (kde se např. neuznává rovnoprávnost pohlaví) a rozhodně se nechtějí integrovat (naopak naší kulturou pohrdají).
První otázkou ohledně kvót a přijímání imigrantů by mělo být: „Čeho tím chceme dosáhnout?“ Ponechme stranou, proč se neustále dokola bavíme pouze o 40 tisících běženců, když reálný problém se týká více než milionu lidí (k dnešnímu dni), s výhledem dalších milionů v letech následujících. I kdyby si evropské státy rozebraly ty miliony lidí a všechny živily na sociálních dávkách, čemu by to pomohlo, co by se vyřešilo? V Africe žije 1,1 mld. lidí, kteří se mají hůře než Evropani. Ano, můžeme v Evropě přivítat třeba všechny, ale zaplatíme za to výrazným snížením své vlastní životní úrovně. Zde by měl platit princip dobrovolnosti. Kdo chce pomoci Africe, nechť dobrovolně pomáhá přes neziskovky, posílá do Afriky peníze, adoptuje na dálku děti, vyrazí tam učit angličtinu či pomáhat s Lékaři bez hranic. Ale nenuťme Evropě jakoukoliv formu pomoci povinně.
Příčinou migrace do Evropy je nízká životní úroveň v Africe. Tedy přijímání migrantů tento problém nijak neřeší. Spíše je kontraproduktivní, neboť poškozuje Evropu – přicházíme o Schengen, posiluje extremismus, evropský parlament je paralyzován otázkou Afriky a neřeší skutečně podstatné záležitosti, šíří se tzv. blbá nálada. To je poměrně vysoká cena za přilepšení několika málo Afričanům (ve vztahu k celkovému počtu obyvatel Afriky). Řešením by byla snaha o zvyšování životní úrovně v Africe. Bohužel, zde se civilizovaný svět chová posledních 50 let velmi nerozumně. Do Afriky se neustále tzv. „posílají ryby, místo toho, aby se poslaly udice“. Takto pokrok nastartovat nelze.
Řešení současné uprchlické krize může být poměrně jednoduché – jen najít politickou odvahu, kterou našli v Austrálii či USA (pozn. pro politiky – v Austrálii toto téma vyhrálo současnému premiérovi Tony Abbottovi volby - neváhejte). 4 základní opatření:
Krize kolem uprchlíků poukazuje na dva zásadní problémy dnešní EU:
Valorizace důchodů je velmi jednoduše procentuální navýšení všech důchodů. Stát valorizaci uskutečňuje každý rok. Průběh a výše valorizace jsou pak ukotveny v zákonech. Ačkoli existují jasně daná pravidla, dochází k neobvyklým situacím, jaké nastaly například letos, kdy byla valorizace novelou zákona snížena. Více informací naleznete v našem článku.
24 840 Kč – tolik činí roční sleva na dani z příjmu pro pracujícího muže za manželku v domácnosti. Podle Maláčové (ČSSD) si tyto peníze rodiny nezaslouží. Neměla by levice naopak rodiny podporovat a navrhovat např. společné zdanění manželů?
Zatímco průměrný důchod letos přesáhl 13 000 Kč a každoročně výrazně roste, nejčastěji vyplácená rodičovská činí necelých 8 000 Kč. Podle Maláčové v pořádku. Proč při dělení eráru vždy ostrouhají rodiny s dětmi?
ČSSD před komunálními volbami oprášila koncept desátku pro developery, kteří by museli přenechávat část nových bytů obcím pro sociálně slabé. Tvrdě pracovat a splácet hypotéku? Levice Vám k tomu přidá prima sousedy.
Odbory požadují zvýšení minimální mzdy na
13 700 Kč, prodloužení zákonné dovolené na 5 týdnů a zkrácení týdenní
pracovní doby na 37,5 hod. Rozumné požadavky vedoucí ke všeobecnému blahu
zaměstnanců nebo levicový populismus?
Dobrý den, inflace rychlým tempem ničila naše celoživotní úspory. Bude i nadále bit ten, kdo si celý život spořil? Jak hodně letos úrokové sazby u spořicích účtů poklesnou? Děkuji
Dobrý den,
za vysokou inflaci v posledních letech mohly tyto 3 faktory:
situace ve světě (covid, války, narušení dodavatelsko-odběratelských vztahů a nedostatky zboží/surovin)minulá vláda neustále uplácející voliče dárečky (nekonečné dávky a podpory pro všechny) - vrhnutím velkého množství peněz do ekonomiky se všechny peníze znehodnotilycentrální banka a její měnová politika, resp. bývalý prezident, který si vybral a jmenoval aktuální složení rady ČNB (banka upřednostnila ekonomický růst před razantnějším tlumením inflace)Letos se očekává další propad inflace ze současných 7,3% až na 2-3%. Úrokové sazby spořicích účtů budou tento trend velmi pravděpodobně kopírovat, tedy dojde k propadu úroků na spoření ze současných 6% třeba na polovinu.
Poučení pro příště? Nevolit populisty (ani do parlamentu ani na hrad), kteří neustále slibují rozdávání peněz všem. Je samozřejmě vždy lákavější volit někoho, kdo slibuje vyšší dávky, dotace, důchody a snadná řešení komplikovaných problémů. Žádný oběd ale není zadarmo a tuto hostinu zaplatili především střadatelé v podobě znehodnocených celoživotních úspor.
Bude i nadále bit ten, kdo si celý život spořil? V roce 2025 nás čekají další volby do Poslanecké sněmovny a většinu dle aktuálních preferencí mají bohužel populisté.
Pokračování dotazu č. 20333: Dobrý den, tak dříve na poště byly přepážky Poštovní spořitelny, kterou spolkli. Proto se ptám, jestli to udělají tam. Na pobočku ČSOB je to 38km. Tak to zřídím u jiné banky, když vidím jaké mají poplatky. Díky
Dobrý den,
nikdo nikoho nespolkl, Poštovní spořitelna byla od počátku ve vlastnictví ČSOB - v loňské roce ČSOB pouze přestala používat tento název a přejmenovala Poštovní spořitelnu nejprve na ČSOB Poštovní spořitelnu a později tuto značku zcela potlačila. Pokud se Vám poplatková politika této banky nelíbí (a pobočku máte navíc daleko), poohlédněte se u konkurence - doporučuji náš srovnávač dětských účtů.
Dobrý den, nyní máme v ČR inflaci 16%. Jestli stoupne nad 20 % (predikce centrálních bankéřů ohledně inflace v poslední době byly vždy chybné a podstřelené - spíše se mi zdá že, se jednalo o zbožná přání, než odhady) a propíše se tento stav do očekávání lidí, začne se geometricky zvedat rychlost peněz v ekonomice, dle mého názoru - pak již nepomůže ani razantní zvýšení úrokových sazeb a kvantitativní stahování za cenu velké recese - v tomto případě konec měny a nějaká forma měnové reformy není nereálná. Zajímalo by mně, kde bere autor odpovědi jako ekonom takovou víru, že se měnová reforma nemůže nikdy stát, když tento scénář se u mnoha zemí v historii u ničím nepodložených měn stal. Jestliže se měnová reforma (dle autora) stát v žádném případě nemůže, v čem je dle jeho slov "strašení takovými nesmysly" nebezpečné? Děkuji za odpověď.
Dobrý den,
měnová reforma (tak jak ji známe z období komunismu) nebyla nástrojem ke snížení inflace. Jednalo se o cílené okrádání obyvatelstva. Zjednodušeně řečeno, komunisté nejprve všem (chudým i bohatým) vše sebrali (pomocí znárodnění firmy, pomocí měnové reformy peníze). Následně pak z těchto peněz financovali provoz nefungujícího státu až do pádu v roce 1989.
Inflace se řeší jinými nástroji - úrokové sazby, kurz měny, fiskální politika. První dva nástroje má v gesci centrální banka, třetí nástroj náleží vládě/parlamentní většině. Pro snížení inflace je třeba držet vysoké úrokové sazby, silný kurz koruny a mít restriktivní fiskální politiku (co nejnižší deficit). Těmito nástroji si poradíte s libovolně vysokou inflací. Měnová reforma s tím nemá nic společného.
Dobrý den, myslíte, že nová vláda bude stranit zaměstnavatelům a zavedou možnost výpovědi i bez udání důvodu pro zaměstnance? Nebo nějaké omezování práv zaměstnanců?
Dobrý den,
vláda koalic SPOLU a PirSTAN bude představovat demokratickou a prozápadně orientovanou vládu. Charakteristickým rysem demokratických západních států jsou nejvyšší možná práva zaměstnanců. Přestože mnozí demagogové šíří mezi lidmi strach ze západní demokracie a spásu hledají ve východních autokraciích, na otázku "kde se mají zaměstnanci lépe/kde mají zaměstnanci větší práva" existuje velmi jednoduchá odpověď. Na jedné straně máte země jako Čína, Rusko, KLDR, Venezuela a na straně druhé Německo, Francii a Británii. Rozdíl v právech zaměstnanců, v jejich životní úrovni, péči (zdravotnictví, ekologie, sociální politika) a materiálním zabezpečení je propastný.
Témata jako "výpověď bez udání důvodu" nebo "délka výpovědní lhůty" nejsou v ČR vůbec aktuální. Naopak, od roku 2015 trpí ČR permanentním nedostatkem zaměstnanců. Nezaměstnanost je dlouhodobě pod přirozenou úrovní, máme více volných pracovních míst než je registrovaných uchazečů na úřadech práce. Zaměstnavatelé si svých zaměstnanců velmi váží neboť dobře ví, že náhrada se za každého odcházejícího pracovníka hledá velmi těžko. Výpovědní lhůta 2 měsíce je pro mnohé zaměstnavatele naopak příliš krátká (dostanete od zaměstnance výpověď na konci měsíce, další měsíc sháníte nového pracovníka a když se Vám zadaří, máte pouhý 1 měsíce na předání práce/zaučení, což ne vždy stačí).
Od nové vlády se tak spíše dočkáme rozšiřování práv zaměstnanců (flexibilní a zkrácené úvazky, podpora zaměstnávání seniorů a invalidů, podpora matek po rodičovské, atd.), neboť v ČR chybí přinejmenším 0,5 mil. pracovníků napříč všemi obory. A chceme-li dostat více lidí do pracovního procesu, musíme podmínky zatraktivnit.
Kupní síla je termín, který často slyšíme v souvislosti s ekonomikou země, osobními financemi nebo měnovou politikou. Ale co to vlastně znamená, a proč je tak důležitá? V tomto článku se podíváme na základy kupní síly a její dopad na každodenní život.
Co je to kupní síla?Definice: Kupní síla vyjadřuje množství zboží a služeb, které můžete koupit za určité množství peněz. S růstem inflace, když ceny zboží a služeb stoupají, klesá kupní síla peněz.
Měřítko: Často se měří v reálných platech, které jsou upraveny o inflaci, aby odrážely skutečnou hodnotu peněz.
Faktory ovlivňující: Mezi hlavní faktory patří inflační sazby, měnová politika, celková produkce země a mezinárodní obchodní vztahy.
Důsledky změn v kupní síleVýhoda: Při rostoucí kupní síle si lidé mohou dovolit více zboží a služeb, což vede ke zvyšování životní úrovně.
Nevýhoda: Pokles kupní síly může znamenat, že domácnosti budou muset šetřit nebo se vzdát některých výdajů.
Pro podnikyVýhoda: Rostoucí kupní síla může vést k vyšší poptávce po produktech a službách, což může stimulovat růst.
Nevýhoda: Klesající kupní síla může znamenat nižší prodeje a tím pádem i nižší zisky.
Pro ekonomikuVýhoda: Stabilní nebo rostoucí kupní síla může podporovat ekonomický růst a stabilitu.
Nevýhoda: Rychle klesající kupní síla může signalizovat hospodářskou krizi nebo recesi.
Porozumění kupní síle je klíčem k pochopení širšího ekonomického kontextu a jeho dopadu na naše osobní finance. Správné monitorování a reakce na změny v kupní síle může pomoci jednotlivcům i podnikům lépe se přizpůsobit ekonomickému prostředí.
ZOBRAZIT CELÝ VÝZNAMStagflace je inflace v situaci, kdy dochází k hospodářskému poklesu (Stagnace + Inflace).
V této nezdravé situaci v ekonomice, kdy rychle rostou spotřebitelské ceny zároveň dojde k vysoké nezaměstnanosti, i k menší nabídce zboží. Domácnosti a podniky mají snížené příjmy a brzdí své investice i spotřební nákupy.
Příčinou stagflace může být problémová bankovní a makroekonomická politika. Především nízký objem úvěrů financující ekonomiku a vysoká rychlost tištění peněz (nejen fyzických). Dále příčinou může být "externí dodávkový šok" vyplývající ze závislosti hospodářství zemí na surovinách (zdražení energií). Stagnaci také mohou způsobit vysoké státní dávky pro nezaměstnané, díky kterým klesá motivace lidé hledat si práci.
Stagflace je stav ekonomiky, do kterého se žádný stát nechce dostat. Je totiž velmi složité nastartovat znovu ekonomický růst při současném snížení inflace a snížením nezaměstnanosti.
ZOBRAZIT CELÝ VÝZNAM
KOMENTÁŘE k článku Imigranti – přínos nebo zkáza pro Evropu?
Problém Imigrace, Komentoval(a): Mirda
polici západní Evropy : vzbuďte se!!!!!, Komentoval(a): svatava
pro srovnani, Komentoval(a): Tom
Afrika, Komentoval(a): Ivo