Sdílená ekonomika

Co je sdílená ekonomika?

Kupodivu se nejedná o novinku posledních let. Sdílená ekonomika tu byla s námi v jistých formách od počátku věků, i když v mnohem menším rozsahu. Teprve masové rozšíření internetu i do mobilních zařízení zbouralo hranice komunit a pomohlo rychlému rozšíření sdílení všeho druhu napříč celou společnosti.

Aktuálně dává sdílení největší smysl u nemovitostí a aut, neboť se jedná o nákladná aktiva, která nejsou vždy plně využívána majitelem a mohou tak nezanedbatelně vydělávat. Představme si naši chatu v horách, kam se jezdíme rekreovat jednou za čas a mezitím ji můžeme příležitostně pronajímat. Nebo auto, kterým jezdíme o víkendu na výlety, ale přes týden stojí – třeba bychom se rádi projeli a někoho za úplatu svezli jako taxi. Nebo jedeme na služební cestu přes půl republiky a máme v autě tři volná místa – opět můžeme někoho za úplatu svézt.

Donedávna zde byla bariéra v podobě velkých transakčních nákladů spočívajících v časové náročnosti párování zákazníka a poskytovatele služeb. Nicméně s příchodem moderních aplikací, které jsou uživatelsky přívětivé a rychlé, tento handicap padl.

Nekalá konkurence?

Sdílená ekonomika se nelíbí licencovaným podnikatelům, kteří provozování taxi služby či hotelnictví vykonávají na plný úvazek a jsou regulováni (musí plnit požadavky dohledových orgánů). Poskytovatelé služeb přes aplikace sdílené ekonomiky totiž regulováni nejsou a mají proto konkurenční výhodu. Jsou dvě možná řešení: zakázat sdílenou ekonomiku nebo zrušit regulaci licencovaným podnikatelům. V moderní době GPS navigací už asi nemá smysl zkoušet profi taxikáře z místopisu, tedy jako rozumnější cesta se zdá být zrušení či značná redukce regulací pro profesionály.

Krácení daní?

Argumentem odpůrců sdílené ekonomiky je možnost krácení daní. Což není tak docela pravda, neboť transakce přes Uber apod. jsou 100% elektronicky evidované a platby probíhají výhradně bezhotovostně - nelze zde s ničím jakkoliv manipulovat. Je to o dvě třídy podvodu-vzdornější než připravovaná Elektronická evidence tržeb (EET). Přitom profi taxikáři nepožívají nejlepší pověsti co se nekalých obchodník praktik a krácení daní týče (jízdy turistů po Praze s cenou 250 Kč/km, atd.).

Hodnocení poskytovatelů služeb

Podobně jako eBay či tuzemské Aukro zcela minimalizovaly do té doby běžné podvody v online bazarech (kde nebyla žádná kontrola ani hodnocení prodávajících), tak i Uber, Taxify a Liftago zkulturňují taxi služby (aktuálně mají v Praze již přes 25% trhu). Zákazník má dokonalý přehled o cenách a platí bezhotovostně.

Bankovnictví a pojišťovnictví

Sdílené ekonomice nejsou uzavřeny ani tyto dva obory podnikání. Zonky a další tzv. peer to peer platformy nabízejí párování zájemců o investice a půjčky. Jeden chce své peníze půjčit za lepší úrok, než jaký by dostal v bance, a druhý si chce naopak peníze půjčit za méně, než kolik nabízejí banky. Platforma si za zprostředkování vezme pár procent provizi. Díky tuzemskému vysoce konkurenčnímu bankovnímu trhu, který stlačil úroky půjček na minimum (a u spoření drží úroky stále vysoko na dnešní poměry nulových až záporných sazeb centrálních bank), je zde ovšem daleko menší prostor pro růst na rozdíl od výše zmiňovaného taxikaření (kde nová platforma uspěje už jen proto, že to dělá poctivě a zákazníky nešidí).

Pojišťovny mají sice už za sebou moment, kdy akvírovaly klienty bez ohledu na jejich rizikové profily za jakoukoliv cenu (jen proto, aby rostly), nicméně stále o trochu více než by měli do systému přispívají bezproblémoví jedinci, kteří nikdy nehavarují nebo rizikům předcházejí. Této mezery na trhu chce využít První klubová pojišťovna, která nejede na objem, ale na kvalitu – snaží se nabírat pouze odpovědné klienty. Zisk se dělí mezi všechny pojistníky/členy klubu, takže je každý zainteresován na zvaní do klubu pouze co nejméně rizikových klientů.

Win-Win pro všechny zúčastněné

Sdílená ekonomika přináší výhody všem zúčastněným. Zákazník dostává služby výrazně laciněji, poskytovatel služby se obvykle taxikařením či pronájmem neživý na plný úvazek a má to jako přivýdělek, za který je rád, finanční úřad může mít dokonalý přehled o transakcích a odvedených daních a obecně úroveň poskytovaných služeb a jejich kultura vlivem konkurence roste. Jedinými poraženými jsou nyní licencovaní podnikatelé, kteří oproti své konkurenci podléhají regulaci.

Ke sdílené ekonomice přistupuje každá země trochu jinak. Zatímco tradičně protekcionářka Francie se snaží činnost alternativních taxi služeb zakazovat soudní cestou, jiné státy toto podnikání tolerují. Rozumnou cestou by tedy ze strany úřadů bylo omezení regulace oborů, kde to již není třeba (profesní zkoušky taxikářů), a zároveň kontrolování placení daní u osob, které si takto alternativně přivydělávají více než příležitostně. Kontrola tržeb by díky elektronické evidenci integrované v samotných aplikacích nebyla vůbec komplikovaná. Zpátečnické snahy o zákazy sdílené ekonomiky s heslem „berete místa pracujícím“ připomínají rozbíjení strojů z počátku průmyslové revoluce.