Řecko – krize chronologicky

Řecko chronologicky

• Poslední 4 měsíce: Volby v Řecku vyhrála extrémní levice (komunisté/marxisté) – Syriza. Středo-pravicová vláda (která provedla Řeky nelehkým obdobím nutných reforem 2010-2014) odstupuje. Syriza ihned ohlašuje rušení reforem (s tím také volby vyhrála), neprodleně začíná nabírat v minulosti propuštěné státní zaměstnance a zastavuje privatizaci – země vykročila směrem k bankrotu. EU se snaží dlouhé 4 měsíce s řeckou vládou jednat o záchraně před bankrotem. Vše marné – Řecko odmítá velmi vstřícné návrhy věřitelů.  
• 27/6: Jednání s věřiteli o záchranném programu jednostranně přerušuje premiér Tsipras a vyhlašuje na příští neděli referendum.
• 29/6: Řecké banky zavřely, denní limit na výběr z bankomatu omezen na 60 EUR (1600 Kč), kdo nemá platební kartu, je bez peněz (tedy zejména důchodci).
• 30:6: Končí záchranný program EU pro Řecko, ze kterého Řekové nedodržením podmínek nedočerpali posledních 7,2 mld. EUR (195 mld. Kč).
• 1/7: Řecko neuhradilo dvě červnové splátky dluhu MMF (dohromady 1,6 mld. EUR/44 mld. Kč) a zařadilo se tak po bok rozvojových středoafrických zemí typu Zimbabwe. Za posledních 5 let je to již druhý bankrot Helénské republiky (za posledních 200 let dokonce sedmý v pořadí). Frekvence bankrotování Řecka poklesla z dřívějších „jednou za 40 let“ na současných „jednou za 5 let“. Ratingové agentury snižují hodnocení Řecka na selektivní platební neschopnost – jeden stupeň nad konečným defaultem.
• 2/7: Vybrané pobočky řeckých bank otevřely pouze pro důchodce, týdenní limit na výběr 120 EUR (3 200 Kč).
• 3/7: Kampaň řecké vlády proti návrhům věřitelů sílí, řecký ministr financí Varufakis zve státy EU krvelačnými teroristy a nacisty, řecký premiér Tsipras po telefonu EU ujišťuje, že dohoda bude, ale hned co zavěsí, začne doma podporovat kampaň proti dohodě.
• 5/7: Proběhlo referendum, Řekové řekli „ne“ návrhům věřitelů na záchranu před bankrotem (proti návrhu bylo 61,3% voličů, volební účast 62,5%).
• 6/7: Řeckým bankám docházejí opět peníze, hrozí snížení denního limitu pro výběr na 20 EUR (500 Kč).
• 7/7: EU je rozdělena na dva tábory: 1) jižanské státy (Itálie, Španělsko, Portugalsko) podporované Francií jsou pro setrvání Řecka v eurozóně a pro další podporu 2) severské státy v čele s Německem (ale i Českem, Slovenskem a pobaltskými státy) jsou striktně proti další podpoře Řecka.
• 8/7: Prezident EU Donald Tusk označuje za definitivní deadline pro jednání s Řeckem pondělí 20/7, kdy má Řecko uhradit další splátku dluhu EU a ECB. Pokud Řecko neuhradí ani tuto splátku, bude mít závazky po splatnosti u všech svých věřitelů (MMF/EU/ECB) a ratingové agentury budou muset snížit řecký rating na default, což by definitivně stoplo nenápadný (ale stálý a poslední) tok peněz v pozadí z ECB do Řecka přes ELA – toto by vyvolalo okamžitý bankrot Řecka v řádu hodin.
• 9/7: Zatímco EU připravuje vyslání humanitární pomoci Řecku po bankrotu (základní léky a potraviny), řecká vláda otočila o 180 stupňů a přichází s akceptací návrhů reforem. Říká se, že dokonce nabízí o něco více, než požadovali věřitelé (ale za to chce výměnou další balík peněz 50-70 mld. EUR, tedy zhruba jeden roční český rozpočet a další odpuštění dluhu 30-50% - Řecku již bylo odpuštěno v roce 2010 40% dluhu, tedy zhruba 4 české roční rozpočty).
• 10/7: O posledním řeckém návrhu začíná jednat EU na svém „stodvacátém třetím“ mimořádném summitu o Řecku. Francie a jih jsou pro, Němci a sever proti (němečtí daňoví poplatníci, stejně jako ti slovenští, litevští, lotyšští a estonští už dále nechtějí platit nadstandardní život Řekům, když mají až na Německo sami mnohem méně). Česko eurem neplatí, tedy se na záchraně Řeků podílí minimálně (pouze zprostředkovaně skrz MMF a ECB). Kdybychom eurem platili, přispěli bychom zhruba 25% našeho ročního rozpočtu.
• 11/7 3:00 ráno: Řecký parlament odhlasoval reformy – vládní Syriza čelí krizi, část jejich vlastních poslanců reformy odmítla, návrh prošel jen díky pro-evropské středopravicové opozici. Pan Tsipras tedy nejdříve udělá referendum a Řekům radí „ne“, Řekové rozhodnou „ne“ a nakonec pan Tsipras odhlasuje „ano“? Co tedy Řekové vlastně chtějí? Budou schopni dostát svým závazkům, když je většina obyvatelstva proti? Z vlastní zkušenosti víme, jak spolehlivé jsou tzv. sto-jedničkové koalice postavené na přeběhlících.
• 11/7: Z Řecka se stává geopolitická hra, kdy Amerika a Rusko vyzívají EU k pomoci Řecku (Amerika se oprávněně bojí pádu Řecka do ruské sféry vlivu po vystoupení z eurozóny, Rusko chce uvázat EU těžkou kouli k noze, která ji bude ještě dlouho vysávat – vybavuje se mi off record rozhovor mezi ruským ministrem zahraničí Lavrovem a jedním unijním představitelem. EU: „K čemu je vám ten Krym? Sankce stáhly dolů celou ruskou ekonomiku.“ Lavrov: „My máme Krym, vy máte Řecko.“).

Řecké důchody

Svět oblétly „drastické fotografie“ řeckých důchodců, kteří mají teď týdně na útratu jen 3 200 Kč, tedy měsíčně zhruba 12 800 Kč – to je stále více, než kolik činí průměrný důchod v Česku, Polsku, pobaltských státech, na Slovensku a v Bulharsku. Řecký důchodce si konečně vyzkoušel život běžného smrtelníka, ale ne poloboha z Olympu, který žije na účet ostatních. Řecké důchody (průměr 43 200 Kč) jsou třetí nejvyšší v Evropě (více vyplácí pouze Lucembursko – 81 000 Kč a Norsko 47 520 Kč, které ale mají oproti Řecku 5x vyšší HDP na hlavu).

Jak Řecko bankrotovalo

Sedm bankrotů za posledních 200 let činí Řecko bezkonkurenčním rekordmanem, předstihujícím i Argentinu a mnohé africké státy. Díky euru Řecko zkrátilo průměrný interval mezi bankroty o 35 let na nynějších 5 let (poslední dva bankroty se konaly 2010 a 2015). Další bankrot lze tedy očekávat kolem roku 2020. Řecko se dostalo do eurozóny jen falšováním statistik a nikdy na euro nárok mít nemělo. Je tedy otázkou, proč kromě geopolitických důvodů nadále držet Řecko v eurozóně na účet daňových poplatníků ostatních států EU. A co se těch geopolitických důvodů týče, proti migrantům Řecko vnější hranice stejně nehlídá a na námluvy jezdí do Ruska, kam slušný evropský politik od momentu obsazení Krymu na přátelské seance prostě nejezdí.

Jih proti Severu

I když dominový efekt bankrotů dnes oproti roku 2010 nehrozí, odchodem Řecka z eurozóny by se vytvořil precedens a jižanským státům by se určitě podražily státní dluhopisy. Proto zrovna tyto státy tolik bojují za další pomoc Řecku. Severské státy naopak hovoří o nekonečném morálním hazardu. Už ve střednědobém horizontu by se eurozóně ztráta nejslabšího člena vyplatila, měna by posílila a naopak by to byl signál trhu, že pravidla platí pro všechny stejně. Odchod Řecka by tedy z čistě ekonomických důvodů byl pro eurozónu přínosem. Důkazem toho jsou i evropské akciové indexy, které v momentě největší šance na bankrot Řecka posílily (česká koruna dokonce silně posiluje a ČNB pravděpodobně musela tento týden intervenovat, neboť se kurz dostal pod 27 Kč za euro – prognózy o tragických dopadech na střední a východní Evropu, co se důvěry investorů týče, se nenaplnily, ba naopak).

Španělský Podemos

Podemos je španělskou obdobou řecké Syrizy – extrémně levicová populistická strana, které rostou volební preference. Stejně jako Syriza odmítá reformy i splátky dluhu. Převezme-li moc ve Španělsku Podemos stejně hladce jako Syriza v Řecku (a následně přestane splácet dluhy a stopne reformy), bude to jen povzbuzení pro populisty v Portugalsku a Itálii. Dnes má EU jednoho černého pasažéra – nepoučitelné Řecko. Ale zvládnou daňoví poplatníci severských zemí financovat hned 4 černé pasažéry?

Tajemná ELA

Evropa do Řecka stále pumpuje značné objemy peněz, i když si většina politiků myslí, že řecký penězovod byl již dávno uzavřen. Řeč je o ELA (Emergency Liquid Assistance), skrz kterou ECB do Řecka posílá nemalé sumy hotovosti, které ze 100% padají na výběry Řeků z bankomatů.  Celkem se jedná o 89 mld. EUR (2,4 bilionu korun). To je řádově více oproti jednotkám miliard eur dluhu, které má Řecko po splatnosti a je to i více než včera ohlášených 50-70 mld. EUR, o kteroužto další dodatečnou pomoc si Řecko řeklo. Jak jinak, tento dluh z ELA je kryt řeckými státními dluhopisy, které nemají ani tu cenu toaletního papíru. Všichni od ECB přes MMF veřejně hovoří o nesplatitelnosti řeckého dluhu a nutných odpustcích v budoucnu. ECB tedy nekoná s péčí řádného hospodáře a svoji měnovou úlohu čím dál více vyměňuje za roli politickou (kterou by centrální banka rozhodně míti neměla).

Dějství poslední?

Odchod Řecka z eurozóny by byl pro samotné Řeky spásou. Došlo by k nastartování ekonomiky a k tvorbě pracovních míst. Odpuštění dluhů a další dotace štědrého sociálního systému naopak povedou opět do slepé uličky a nic nevyřeší. Naopak – mohlo by jít o dějství poslední nikoliv pro Řecko, ale pro EU. Každý pohár trpělivosti jednou přeteče. A v jednom roce naservírovat daňovým poplatníkům EU povinnost živit miliony migrantů a ještě navrch Řeky, to už by mohlo být příliš i pro jinak velmi tolerantní severské národy.