Volby 2013

Propad Zemanovců

Je vidět, že lidem, kterými se pan prezident tak rád ohání, se příliš kroky pana Zemana v minulém roce nelíbily. Lidé ze sebe neradi nechávají dělat hlupáky, a pokud se nadstranický prezident nechá umístit na billboardy SPOZ s tím, že je tam pouze jako ilustrativní detail na korespondenčním lístku v podobě poštovní známky, a tvrdí, že je vše v pořádku, je to stejné, jako kdyby občanům naznačil, že jsou jedničky (a la Topolánek). Jmenování vlády přátel Miloše Zemana, neúcta k ústavě a pomstychtivost čišící z každého druhého prezidentského počinu -  toto vše voliči odměnili výsledkem SPOZ více než ubohým. Více získala i Pirátská strana bez jediného billboardu. SPOZ je odepsaná a podobně jako Věci veřejné zmizí velmi rychle v propadlišti dějin.

Puč v ČSSD

Ještě se ani nekonal obřad za čerstvě odešlou SPOZ a pan Zeman už přesedlal na svou novou hračku - ČSSD, když během televizní debaty leadrů vítězných politických stran dojednal puč s Haškovsko-Zemanovskou klikou ČSSD za zády pana Sobotky. Toto je samozřejmě podvod na voličích, kteří dali své hlasy ČSSD, která směřovala pod vedení pana Sobotky výrazně jiným směrem, než bude strana směřovat nově pod vedením pana Haška, s Tejcem a Škromachem v zádech. Načasování puče je ovšem téměř dokonalé – nyní bude mít Hašek celé 4 roky na to, aby voliči zapomněli na tuto nepříjemnou epizodu. Výraznou čárou přes rozpočet by ovšem byly předčasné volby, při kterých by voliči panu Haškovi mohli udělit volební výprask a strana by se možná propadla blíže k ODS.

Jinak program ČSSD příliš neoslnil. Obecné fráze jako „chceme fungující stát, co chcete vy?“ nestačí. Každý chce fungující stát a myslí to upřímně. Je třeba jmenovat více konkrétních prvků. Daně jsou vysoké a celkové zdanění práce kolem 50% (čistá mzda/ superhrubá mzda) je jedno z nejvyšších v EU - detaily v našem článku Nemoderní česká levice. Proto cesta dalšího zvyšování daní je neúnosná a zcela mimo realitu (a je jedno, jestli chceme zvyšovat daně všem nebo jen někomu). ČSSD tak trochu propásla dlouhý čas strávený v opozici, za což nenese vinu pouze pan Sobotka, ale komplet celé vedení ČSSD a především poslanci, kteří ve sněmovně moc nepracovali. Slýchali jsme jen, jak to pravicová vláda dělá špatně a jak to všechno zrušíme, až se dostaneme k moci. Negovat kroky jiných a nenabízet alternativu nestačí. Po dlouhých letech v opozici měla mít ČSSD každý bod programu detailně podložený – např. k minimální mzdě detailní analýzu, kolika zaměstnancům to skutečně pomůže a kolik naopak přijde o práci, neboť čeští odboráři (Štěch/Zavadil) příliš upřednostňují maximalizaci mzdy oproti maximalizaci zaměstnanosti (kterou pak hází na pravici). Mzda a zaměstnanost jsou spojené nádoby. Když maximalizujeme jedno, druhé klesá.

Úspěch ANO

Osobně jsem si myslel, že předvolební průzkumy ANO značně přeceňují. Opak byl však pravdou. Výsledek voleb vlastně dopadl, jak nejlépe mohl (nejen pro ANO). Strašák v podobě prosté většiny či dokonce ústavní většiny ČSSD & KSČM se nekoná. Za to patří ANO velký dík. Uvidíme dále, jak velkým přínosem pro naši republiku tato strana bude. Jistotou je fixace korporátních daní a nekonání se jejich zvyšování dle odvětví až na slibovaných 30%, což zabrání svižnějším odchodům delivery center nadnárodních korporací do Rumunska. Bude zajímavé sledovat přístup pana Babiše k Agrofertu z pozice poslance či ministra. Vyvarovat se střetu zájmů nebude lehké.

Komunisti posilují

Těžko říct, zda by bylo bývalo lepší komunistickou stranu v 90. letech zakázat. Pravice vždy těžila z efektu alespoň částečného rozložení voličů na levici, kdy bez KSČM by hlasy jejich voličů připadly ČSSD, která by následně měla výrazně větší sílu. Proto nikdy nebyl na rušení komunistů spěch, přestože lze tuto stranu bez výrazného distance od předchozí KSČ (který nikdy neudělala; ba naopak, stalinistické křídlo Semelová-Grebeníček se k činům KSČ hrdě hlásí) považovat za stranu protiústavní, neboť její program podobně jako opačný extrém na pravici v podobě nacismu směřuje k potlačení základních práv a svobod občanů.

Proč lidé (převážně 50+) vůbec volí tuto stranu je záhadou. Většina vůbec netuší, co má KSČM v programu a stranu volí z čistě pocitových důvodů; za komunistů tak špatně nebylo, byla práce, v televizi se vysílaly lepší pohádky a seriály, nekradlo se, byli jsme mladí, teď nám schází radost, štěstí, zdraví, atd. To vše je ze subjektivního pohledu lidí 50+ pravda, protože akce ze zákulisí nebyly tak vidět. Kradlo se ve větším (měna, znárodnění, JZD, atd.), a tudíž se mohla financovat práce všem (ačkoliv mnohdy ona práce netvořila přidanou hodnotu – jedna fabrika něco vyrobila, druhá rozebrala a třetí zase smontovala – všichni byli šťastní, měli práci). Starší lidé rádi vzpomínají na mládí – samozřejmě že když jsme mladí, je všechno lepší – toto je ale závislé na našem věku, nikoliv na politickém režimu. Když se osamělý důchodce cítí opuštěně, protože k němu děti jezdí zřídkakdy na návštěvu, je to spíše opět problém dnešní uspěchané doby a trendů – toto by komunismus nevyřešil (stejný problém mají dnes soudruzi i v Číně).

Lidé kandidující za KSČM by měli voliče odpudit sami od sebe, ale z nepochopitelných důvodů se tak neděje. Např. nyní se do sněmovny dostal jistý pan Ondráček, bývalý člen pohotovostního pluku SNB, který v roce 89 mlátil demonstranty na Národní třídě. V dobovém tisku se pak chlubil, že obušek použil, co se něžného pohlaví týče jen proti dvěma ženám. Je to stejně zarážející jako náměstek hejtmana pro školství v Karlovarském kraji politruk Sloup, který dříve zajišťoval u pohraniční stráže (která střílela lidi na hranicích) patřičnou politickou angažovanost a spolehlivost.

Odepsaná ODS

Takto tvrdé přistání na pozadí nečekali ani ti největší skeptici. ODS se odepsala již příchodem pana Kuby, který od počátku působil spíše jako odpudivý zákulisní hráč s propojením na lobisty než někdo, kdo chce upřímně republice pomoci. Takto to vnímali i voliči, kteří pana Kubu vykroužkovali stejně, jako kdysi poslali do zapomnění pana Langra.

Bobošíková už netáhne

Paní Bobošíková je businesswoman, která vždy brala politiku jako podnikání. Udělám populistickou kampaň a shrábnu peníze za hlasy či možná jednou i pravidelný příspěvek na chod strany (od 3% výše). Neměla nikdy reálné ambice být zvolena – v to ani nedoufala. Politiku, resp. volby brala jako business. Nestačil ji jeden projekt (Suverenita), přidala tedy i druhý (Hlavu vzhůru). Oba projekty skončily v těchto volbách fatálním neúspěchem, tedy realizace podnikatelského plánu „volby 2013“ pravděpodobně prvně skončí pro paní Bobošíkovou červenými čísly.

Svobodní a Piráti

Mile překvapily obě strany – volební výsledek 2,5-3% s hodně low-costovou kampaní, financovanou jen stokorunovými příspěvky nadšenců, je téměř zázrak. Strany sice nepřekročily 3% hranici, tedy na roční příspěvek na svou činnost na rozdíl od Zelených nedosáhly, ale i tak dostanou nemalé peníze za hlasy, což by mohlo výrazně pomoci v dalších volbách. Skoro 3% je úplně jiný výsledek než zbylých 10 pidistran pod nimi. Toto je číslo, na kterém skončili kdysi i lidovci a lze se z něho katapultovat do sněmovny. Svobodné chválím za velmi důkladně zpracovaný program – toto by měl být základ každých voleb a většina stran se bohužel čím dál častěji omezuje jen na „obecné řeči“ s tím, že konkrétní kroky vymyslí až po volbách. Ráj na zemi chtějí shodně všichni – proto je nezbytné detailněji popsat již před volbami, jak ho dosáhnout, aby měl volič z čeho vybírat.

Lidovci jsou zpět

Po krátké odmlce jsou lidovci zpět a opět připraveni jít do vlády s kýmkoliv mimo satana v podobě KSČM za jakýchkoliv podmínek. Vtipná byla už hned první povolební debata, kde z pana Bělobrádka přímo čišelo nadšení pro vládu s kýmkoliv. Velmi obratné kličkování a široké námluvy nápadně připomínají kroky jeho předchůdců. Myslíte, že Bůh si skutečně přeje lidovce v každé vládě?

Zelení

Zelení to nemají lehké. Všechny zelené strany v Evropě jsou levicové. Zatímco v USA volí mladí ve městech levici a staří na venkově pravici, u nás je tomu naopak. Zelení jsou atraktivnější především pro mladé, ale většina mladých se levice v české podobě oprávněně bojí. Zelení mohou nabídnout velmi zajímavou alternativu k ČSSD pro mladé levicově smýšlející voliče, kterým se nelíbí buřtgulášový styl pana Škromacha, hloupost pana Zavadila a mocichtivost pana Haška. Zkusme příště propagovat více i jiné myšlenky než jen ty zelené. Zelené myšlenky jsou fajn, ale jen na nich stranu stavět nelze – je potřeba širší záběr (který strana možná má, ale kromě obecných frází jako „nastartujeme ekonomiku“ nic konkrétního nahlas nezmiňuje).

Okamura na koni

Úspěch spíše čekán nebyl než byl. Zdá se, že lidé slyší na přímou demokracii. S referendy se musí opatrně. Ne každý národ ještě dospěl do stavu jako Švýcaři, kdy je o sobě schopen rozhodovat odpovědně. Jak by asi dopadlo v Čechách referendum o zvýšení dovolené? Nechci Čechy podceňovat, ale něco mi říká, že by to byl úplně jiný výsledek než ve Švýcarsku.

TOP 09

Jediná strana, která ničím nepřekvapila. Výsledek je složen z částečné odplaty voličů za prosazené méně populární kroky (snižování deficitu) a z věrnosti konzervativní pravice, která nedala hlas Svobodným z obavy propadnutí hlasů. Kompromisní výsledek je takový jaký je. Škoda, že si zejména voliči levice neuvědomují, že ač udělala vláda pravice i spousty špatných počinů (počínaje Hanákovou na ministerstvu kultury až po nepovedenou penzijní reformu, která nic neřeší), celkové směřování země bylo vcelku dobré. Rating země navzdory krizi rostl (levnější financování dluhu a velmi pozitivní vnímání ČR zahraničními investory, kteří zde tvoří pracovní místa) a nezaměstnanost zůstala jednou z nejnižších v EU. Nemusíme chodit ani tak daleko jako je Španělsko a Řecko s nezaměstnaností kol 25% (a 50% u lidí do 30 let) – stačí se podívat třeba do Francie, kde je vidět, že cesta levice k úspěchu nevede a 75% daň z příjmu způsobuje jen propad výběru daně, neboť se více vydělávající lidé stěhují za hranice do Belgie.  Pravice navzdory krizi zachovala lidem dostatek pracovních míst. To se nepodařilo žádné levici vládnoucí v Evropě. Recept vyšších daní tedy skutečně nevede k tvorbě pracovních míst.