Banky.cz Banky.cz Články Politika Nemoderní česká levice

Nemoderní česká levice

Nemoderní česká levice
1.4.2013, Politika

Ač je do řádných parlamentních voleb poměrně daleko a na mimořádné volby to i přes občasná silnější slova koaličních politiků nevypadá (strany pravice jsou s preferencemi na dně a poslanci středo-pravicového uskupení Napoleona z Malé Strany stejně jako jejich kolegové z odštěpku železné lady z ministerstva obrany se po dalších volbách do parlamentu podívají max. jako návštěva na galerii), parlamentní strany již nyní začínají lákat voliče na svůj staronový program. 

Nejaktivněji tak během posledního týdne konala ČSSD – pojďme se blíže podívat na hlavní nosné body programu této strany, která má reálnou šanci vyhrát následující parlamentní volby a být pověřena sestavení příští vlády.

Vyšší daně

levice

Když pravice zvyšovala sazbu DPH, ČSSD chtěla organizovat s odbory generální stávku. Nyní ČSSD potvrzuje, že DPH rozhodně snižovat nebude a ponechá ho zvýšené.

Pro firmy

Kromě zachování aktuální výše sazeb DPH plánuje ČSSD zvýšit daně korporátní z 19% na 21% a velkým firmám rovnou na 30%. Chceme snižovat nezaměstnanost a zároveň odrazovat velké firmy takovýmto skokovým zvýšením daně? Takto moc nových zaměstnavatelů do České republiky nenalákáme a ty stávající minimálně znechutíme, pokud rovnou ne zcela odradíme. Velké firmy navíc dokáží svou daňovou zátěž poměrně slušně optimalizovat, tedy aby to nedopadlo jako s hracími automaty ve vybraných městských částech nejenom Prahy, kde po drastickém zvýšení odvodů a daní za tyto pekelné stroje většina heren oficiálně ukončila svoji činnost a přerodila se na kluby hráčů automatů (vše zůstalo při starém, jen při vstupu obdržíte cedulku, že jste členem klubu – herny, do které právě vcházíte), které již nemusí za vybavení svých klubů (automatů) odvádět ani korunu.

I pro pracující

Další novinkou by bylo dlouho diskutované progresivní zdanění. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že u nás nemáme navzdory tvrzením mnohých zcela rovnou daň, nýbrž variabilní díky slevám na dani v dolní části intervalu a stropům na sociální a zdravotní odvody v horní části intervalu. Relativně nejvyšší daňovou zátěž nese střední třída, čímž definuji všechny s platem vyšším než cca 10 000Kč (při daňové úlevě pouze v podobě základní slevy na poplatníka) a nižším než jsou stropy pro sociální a zdravotní pojištění. Levice samozřejmě potřebuje daně obecně zvýšit, aby mohla realizovat slibované navýšení většiny sociálních dávek (od porodného až po pohřebné), ale vždy je třeba si uvědomit, že sociální dávka navýšená o stokorunu sebere nenápadně dotyčnému na daních více než oněch 100Kč, které dostane (jeden úředník spočítá daň, další to po něm zkontroluje, třetí to vybere, čtvrtý vypočte sociální dávky, pátý to po něm zkontroluje a šestý vyplatí – celý tento zástup úředníků je třeba zaplatit včetně jejich kancelářského vybavení, nákladů na pronájem kanceláří, atd.). Sociální dávka v podobě hotových peněz na ruku téměř všem vypadá velmi lákavé, ale vždy na 99% platí, že každý za ni zaplatí více než dostane. Heslo levice by taktéž nemělo být bohatým brát a chudým dávat, nýbrž bohatým brát a potřebným dávat. Potřebný a chudý je podstatný rozdíl. Moderní sociální stát by měl zajišťovat v roli přerozdělovací zejména nápravy zásahů vyšší moci. Je-li někdo tělesně postižený a nedokáže se o sebe postarat sám, měl by mu stát umožnit prožít důstojný život, který budou platit z větší míry středně až vysoko-příjmové skupiny obyvatelstva. Naopak stát by se neměl snažit o rovnoprávnost na poli příjmů a majetku. Vždy bude existovat někdo bohatší a někdo chudší, někdo s vyšším platem a někdo s nižším platem, stejně jako někdo, kdo chce pracovat více a někdo, kdo chce pracovat méně, někdo kdo radši více investuje a někdo kdo radši více utrácí. Každý nechť jedná jak je mu milé a stát by tu rozhodně neměl být od toho, aby doplňoval rovnítko mezi tyto rozdílné skupiny obyvatelstva. Nebylo by to morální ani funkční, neboť pokud více vydělávajícímu budeme chtít sebrat více než by bylo zdrávo, zoptimalizuje své daňové zatížení tak, že napříště nevybereme vůbec nic (a to většinou ani není nutné se jako monsieur Depardieu stěhovat do Belgie či získat ruský pas). Jakákoliv daň navíc objektivně zatěžuje více nízkopříjmové skupiny pracujících, neboť sice se více sebere v absolutním úhrnu těm vysokopříjmovým, nicméně ztráta 10% platu pro vysokopříjmového jedince je pouze nepříjemná, kdežto pro nízkopříjmového může být až likvidační.      

Minimální mzda

Návrh na okamžité zvýšené z osmi na dvanáct tisíc korun může opět vypadat velmi lákavě, ale položme si otázku, komu toto opatření skutečně prospěje a komu ublíží. Vše je velmi dobře ilustrováno na výkladovém videu o minimální mzdě níže.

 

 

Z tohoto nadmíru jasného osvětlení problematiky je patrné, že navýšení minimální mzdy skutečně pomůže jen velmi malému okruhu pracujících a naopak většině zaměstnanců, kteří pracují na hranici minimální mzdy, značně přitíží, neboť zaměstnavatel skutečně nemůže platit více, než kolik pracovník reálně vytvoří hodnot. Lidé pracující za minimální mzdu zpravidla nejsou špičkovými študovanými odborníky s dlouholetou praxí produkující vysokou přidanou hodnotu. Naopak – jsou to lidé, kteří jsou nahraditelní a produkují spíše menší přidanou hodnotu. S přibývající praxí by však i oni mohli jednou dosáhnout na vyšší mzdu. Razantním zvýšením minimální mzdy se bohužel přestane vyplácet zaměstnávat tuto složku pracujících (aspoň oficiálně), tedy poroste nezaměstnanost, šedá ekonomika, pracujícím se zhorší podmínky, zvýší rizika a značně se zkomplikují šance dostat se v budoucnu na vyšší platovou příčku. Skokové zvýšení minimální mzdy o 50% tedy opět může znít z úst odborových předáků velmi lákavě, ale prakticky to představuje přiložený nůž na krk pracujícím za minimální mzdu.    

Vybrané výroky členů ČSSD

Pan Tejc by chtěl znárodnit systém povinného ručení, neboť se mu zdá, že povinné ručení je příliš drahé a potřebuje regulaci. To už tu jednou bylo – do roku 1999 fungovala pouze jediná pojišťovna provozující toto státní povinné ručení. Po otevření trhu a vzniku konkurence (nyní si můžeme povinné ručení sjednat u mnoha pojišťoven a u další spousty zprostředkovatelů) však povinné ručení všem pokleslo, neboť pojišťovny musely zákazníkům nabídnout dobrý důvod, proč být pojištěni zrovna u nich. Současná nabídka na trhu je tak velká, že identické auto se stejným profilovým řidičem je možné pojistit za skutečně rozdílné sumy (např. 8 let starou škodu Fabii pojistí pražský třicátník za 1200Kč/rok ale i za 4000Kč/rok). Proč tedy místo populistických, téměř Chávezovských (že potřebujeme někoho jako Cháveze provolával pro změnu pan Foldyna), volání po znárodnění (které není díky EU legislativě ani technicky možné) se radši nezasadit o šíření finanční gramotnosti a např. navrhovat zavedení  takovéhoto předmětu na základních/středních školách?

Pan Mládek, ekonomický expert ČSSD, na sjezdu strany nazval OSVČ parazity, což pak celý následující týden omlouval a nepříliš důvěryhodně vysvětloval. Nelíbí se mu především nižší odvody daní a sociálního-zdravotního pojištění oproti pracujícím v klasickém zaměstnaneckém poměru. Nechci zabřednout v hlubokém rozboru výhod a nevýhod OSVČ (žádná dovolená, stravenky, ochrana zaměstnance, výpovědní lhůta, shánění zakázek, nižší důchod, nemocenská až po třech týdnech, povinnost platit odvody i když nic nevydělám, papírování a byrokracie, atd.) a místo toho zkusím postavit otázku jinak. Není zdanění zaměstnanců v klasickém pracovním poměru příliš vysoké? Veškeré mzdové náklady na zaměstnance (tedy to co firmu reálně zaměstnanec stojí a co by mohl celé dostat, kdyby tu nenasytně nenatahoval ruku stát) shrnuje superhrubá mzda, tedy 134%  (25% sociální pojištění a 9% zdravotní pojištění co platí firma) mzdy hrubé. Z této superhrubé  mzdy platíme daň z příjmu 15% a dále z hrubé mzdy 6,5% na sociální 4,5% na zdravotní pojištění. Ilustrativní příklad na hrubé mzdě 20 000Kč uvádím v tabulce níže. Zaměstnanec s hrubou mzdou 20 000 Kč by mohl dostat 27 000 Kč, kdyby tu nebyl stát. Po odečtení všech státních odvodů však dostává pouze 15 850 Kč, tedy stát si z 27 000 Kč vzal celkem 11 150 Kč. Není to trochu moc? Nebylo by lepší volit někoho, kdo nám místo sociálních dávek slíbí snížení zákonných odvodů z mezd a tím přímo zvýši naši čistou mzdu a jako bonus udělá z České republiky skutečně konkurenceschopné podnikatelské prostředí?

 

Hrubá mzda 20 000Kč         %     Absolutně             Stát bere
Superhrubá mzda      134%        27 000      11 150      41%
Sociální pojištění firma       26%         5 200
Zdravotní pojištění firma         9%         1 800
Hrubá mzda       100%        20 000
Sociální pojištění zaměstnanec      6,50%         1 300
Zdravotní pojištění zaměstnanec      4,50%           900
15% daň z příjmu (ze superhrubé mzdy)        20%         4 020
Čistá mzda          13 780
slevy na dani (min 2070Kč na poplatníka má každý)           2070
Čistá mzda po slevách na dani          15 850    

 

Nemoderní česká levice

Moderní levice se snaží prosperity dosáhnout mimo jiné pomocí investic do ekonomiky, čímž by se měla částečně překrývat i s moderní pravicí. Česká levicová politická scéna je však spíše populistická než moderní. Slibovat lidem sociální dávky, tedy hotové peníze na ruku, vyznívá daleko lépe než slibovat někomu práci, tedy možnost si peníze vydělat a ještě při tom přispět k něčemu užitečnému. Je to stejně velký rozdíl jako např. mezi panem Mertlíkem (ministr financí za Zemanovy vlády) a panem Mládkem (stínový ministr, kandidát na příštího ministra financí, vyhraje-li ČSSD volby). Jeden je uznávaným odborníkem a druhý spíše tragikomickou loutkou, která by si mimo politiku a nejvyšší státní byrokracii na chléb nevydělala.

ANKETA k článku "Nemoderní česká levice"

Preferuji:
Počet odpovědí: 54

KOMENTÁŘE k článku Nemoderní česká levice

Zatím nejsou přidány žádné komentáře. Podělte se s námi o Váš názor.

Přidejte nový komentář

Mohlo by vás zajímat

Maláčová chce zrušit slevu na dani pro ženy v domácnosti

Maláčová chce zrušit slevu na dani pro ženy v domácnosti

5.10.2019, Politika, Autor: Jan Budín

24 840 Kč – tolik činí roční sleva na dani z příjmu pro pracujícího muže za manželku v domácnosti. Podle Maláčové (ČSSD) si tyto peníze rodiny nezaslouží. Neměla by levice naopak rodiny podporovat a navrhovat např. společné zdanění manželů?

ČSSD opět upřednostnila seniory před rodinami s dětmi

ČSSD opět upřednostnila seniory před rodinami s dětmi

23.3.2019, Politika, Autor: Jan Budín

Zatímco průměrný důchod letos přesáhl 13 000 Kč a každoročně výrazně roste, nejčastěji vyplácená rodičovská činí necelých 8 000 Kč. Podle Maláčové v pořádku. Proč při dělení eráru vždy ostrouhají rodiny s dětmi?

Kupujete nový byt? ČSSD k Vám nastěhuje sociálně slabé

Kupujete nový byt? ČSSD k Vám nastěhuje sociálně slabé

14.9.2018, Politika, Autor: Jan Budín

ČSSD před komunálními volbami oprášila koncept desátku pro developery, kteří by museli přenechávat část nových bytů obcím pro sociálně slabé. Tvrdě pracovat a splácet hypotéku? Levice Vám k tomu přidá prima sousedy. 

Odbory chtějí zkrátit pracovní dobu

Odbory chtějí zkrátit pracovní dobu

2.5.2018, Politika, Autor: Jan Budín

Odbory požadují zvýšení minimální mzdy na 13 700 Kč, prodloužení zákonné dovolené na 5 týdnů a zkrácení týdenní pracovní doby na 37,5 hod. Rozumné požadavky vedoucí ke všeobecnému blahu zaměstnanců nebo levicový populismus?

Volby 2017

Volby 2017

22.10.2017, Politika, Autor: Jan Budín

Do Poslanecké sněmovny se dostalo rekordních 9 stran. Takto fragmentovanou politickou scénu ještě novodobá historie ČR nepamatuje. Kdo jsou vítězové a poražení voleb 2017?



Rychlé odkazy

Banky v ČR