Jak vznikají ceny potravin a co s nimi udělá vládní dohled nad maržemi
5 min. čtení
Redaktor Banky.cz
Vlna inflace sice odezněla, jenže účtenky zůstaly tlusté. Vláda proto mluví o větší transparentnosti v potravinovém řetězci a připravuje systematické sledování marží i post potravinového ombudsmana. Podle ministra zemědělství má jít o analytický nástroj, ne o regulaci cen. Vysvětlujeme, jak se ceny potravin skládají, co může a nemůže přinést monitoring marží a jak se to v praxi projeví na peněženkách domácností.
Co si z článku odnést
- Cena potravin vzniká v několika krocích: od primární výroby přes zpracování a logistiku až po maloobchod, včetně DPH.
- Ministerstvo zemědělství chystá monitoring marží v celém řetězci a post potravinového ombudsmana, cílem má být transparentnost.
- Podobné nástroje fungují ve Francii a Španělsku; v Česku se marže už monitorovaly u pohonných hmot v letech 2021–2022.
- Samotný dohled nad maržemi není regulace a sám o sobě ceny nesníží. Může ale posílit veřejný tlak a férovější soutěž.
- Spotřebitel může reagovat lepším srovnáváním cen, hlídáním jednotkových cen a střízlivým vyhodnocováním věrnostních programů.
Novinky ze světa hypoték, půjček či výhodné nabídky přímo na váš e-mail
Jak se skládá cena potraviny od pole po pokladnu
Cena potraviny je výsledkem řetězce rozhodnutí a nákladů, který začíná u zemědělce a končí u pokladny. Na startu jsou primární náklady výrobců: krmivo či osivo, energie, práce a nájem půdy. Pak přichází zpracování a balení, kde do ceny promlouvá technologie, kvalita vstupů i obaly. Do výsledné částky se dál propisují logistika, paliva, skladování a ztráty cestou. A v posledním patře je velkoobchod a maloobchod, které si nastavují své marže, a stát vybírá DPH ve výši 12 % u většiny potravin.
Jak vysoké je které „patro“ ceny, se liší komoditu od komodity. U mléčných výrobků bývá výraznější zpracování, u pečiva energie a práce, u čerstvé zeleniny logistika a ztrátovost. Výkyvy světových cen komodit, kurz koruny, smluvní ceny energií a dlouhodobé kontrakty navíc způsobují, že se náklady do regálových cen promítají se zpožděním — nahoru i dolů. Trh ovlivňují i akce a promoční strategie: některé položky se prodávají s nižší marží jako „taháky“, jiné mají marži vyšší a v praxi dotují celkový nákupní koš.
Cena potravin je výsledkem celého řetězce kroků od pole až po pokladnu, kde se sčítají náklady i obchodní marže.
%banner1%
Do hry vstupují i strukturální faktory. Český maloobchod je relativně koncentrovaný a řetězce mají silnou vyjednávací pozici vůči dodavatelům, což je běžné napříč EU. Neznamená to automaticky kartely, spíš to, že tlak na cenu a kvalitu má různou sílu podle vyjednávací pozice a podle toho, jak ostrá je konkurence v daném místě.
„Transparentní data o tom, jak velkou část z finální ceny si bere výrobce, distributor a prodejce, pomáhají kultivovat trh. Je ale fér říct, že samotný monitoring marží není kouzelný proutek - konkrétní úsporu spotřebitele zaručí spíš jeho vlastní chování, srovnávání a důsledná práce s jednotkovými cenami,“ říká Petr Jermář, odborník portálu Banky.cz.
,,Transparentní data o tom, jak velkou část z finální ceny si bere výrobce, distributor a prodejce, pomáhají kultivovat trh. Samotný monitoring marží ale úsporu nezaručí, tu přináší hlavně chování spotřebitele, srovnávání a práce s jednotkovými cenami.”
Proč ceny neklesly, i když inflace slábne
Po dramatickém růstu cen v letech 2022–2023 se inflace výrazně zpomalila, jenže cenová hladina zůstala o stupeň výš. Důvodů je víc. Podniky často sjednávají energie a suroviny s předstihem, takže levnější vstupy se do výsledné ceny promítnou až se zpožděním. Mzdové náklady, nájemné a financování navíc klesají pomaleji než ceny energií a tvoří podstatnou, „lepivou“ část nákladů. A do třetice: obchodní strategie se řídí poptávkou. Pokud zákazníci vyšší cenu akceptují, rychlá korekce směrem dolů obvykle nepřijde.
Počítejme i s regionálními rozdíly. V menších obcích s nižší konkurencí bývá cenová hladina vyšší než ve velkých městech, kde působí více formátů prodeje a kde akce běží agresivněji. Konkurence funguje, ale lokálně. Roli hraje i spotřebitelské chování: část domácností přešla na privátní značky a loví slevy, jiná část upřednostňuje stabilitu a pohodlí — i kdyby to mělo být dražší.
Z pohledu dohledu nad trhem je důležité, že Úřad pro ochranu hospodářské soutěže v minulosti neprokázal kartelové dohody u konkrétních „horkých“ položek, například másla. Vyšší ceny proto nemusí být automaticky známkou zneužívání tržní síly; často jde o souhru nákladů, poptávky a obchodní strategie. A tyto závěry zapadají i do širšího evropského kontextu.
Najděte si spořicí účet, který lépe odolá zdražování
„Dohled nad maržemi je v první řadě datová disciplína. Pokud budou čísla srozumitelná a veřejná, posílí reálný, ne politický tlak na efektivitu. Z hlediska peněženky domácností je podstatné, aby monitoring vedl k lepšímu srovnávání a levnější nabídce, ne k plošným regulacím, které by dusily konkurenci,“ komentuje Miroslav Majer, CEO portálu Banky.cz.
,,Dohled nad maržemi je především datová disciplína. Pokud budou čísla srozumitelná a veřejná, posílí reálný tlak na efektivitu a lepší srovnávání, ne plošné regulace, které by dusily konkurenci.”
Co obnáší vládní monitoring marží a potravinový ombudsman
Podle veřejných vyjádření ministra zemědělství Martina Šebestyána (za SPD) má vláda představit systematický monitoring marží napříč řetězcem — od výroby po maloobchod — a vytvořit funkci potravinového ombudsmana. Monitoring má sloužit jako analytická mapa, ne jako předstupeň regulací. Inspiraci lze vidět ve Francii a Španělsku, kde stát sleduje cenové přirážky hlavně pro veřejnou debatu a informovanost, ne pro přímé zásahy do cenotvorby.
Česko má navíc precedent z let 2021–2022, kdy stát sledoval marže u pohonných hmot. Tehdy ministerstvo financí mluvilo o tom, že pokud by marže „uletěly“, může přijít regulační reakce. K té nakonec nedošlo, protože přirážky se držely v obvyklém pásmu. Zkušenost ukazuje, že už samotné zveřejnění dat může působit jako brzda, aniž by bylo potřeba sahat k tvrdým zásahům.
Monitoring marží může fungovat jako analytická mapa trhu, která vytváří tlak na efektivitu, aniž by nutně vedla k přímé regulaci cen.
Plánovaný potravinový ombudsman by měl podle záměru zastřešit kvalitu a bezpečnost potravin, férovost trhu a sjednotit informace z kontrolních orgánů. Zároveň by měl fungovat jako kontaktní místo pro spotřebitele. Důležitou hranicí bude nastavení práce s obchodním tajemstvím a citlivými daty — aby byla data užitečná pro spotřebitele i odbornou veřejnost, ale zároveň nepoškozovala férovou soutěž.
%banner2%
Které ukazatele by měl stát smysluplně sledovat
- Strukturu ceny u reprezentativního koše potravin po jednotlivých článcích řetězce
- Vývoj jednotkových marží v čase a jejich volatilitu v porovnání se vstupy
- Přenos změn nákladů do finálních cen a časové zpoždění
- Podíl akcí a promoční intenzitu versus běžné ceníkové ceny
- Regionální rozdíly a vliv lokální konkurence na výslednou cenu
„Významnou položkou v nákladech obchodů je nájem komerčních prostor, který se často indexuje o inflaci. U retail parků a nákupních center navíc vstupují do hry společné služby, energie a facility management. Pokud tyto položky v uplynulých letech poskočily, promítlo se to i do koncových cen,“ doplňuje Jiří Krejčí, odborník na reality portálu realingo.cz.
Co může udělat spotřebitel a jak číst cenovky
I kdyby stát data zpřehlednil, okamžitou úsporu dělá hlavně chování kupujícího. Vyplatí se sledovat jednotkové ceny na 100 g nebo 1 kg, ne jen akční cedule. U balených potravin si dejte pozor na tzv. shrinkflaci — menší balení za stejnou, případně vyšší cenu. Věrnostní programy umí pomoct, ale stojí za to si v klidu spočítat, jestli se sleva nevybere „bokem“ někde jinde. Online srovnávače a e‑shopové košíky zase rychle odhalí, které položky jsou v daném týdnu nejlevnější.
Dobrá praxe je rozložit nákup mezi různé formáty prodejen a kombinovat privátní značky s výrobky známých brandů podle kategorie — někde dává smysl vzít levnější privát, jinde se vyplatí kvalita a delší trvanlivost. U čerstvého zboží hlídejte kvalitu a klidně reklamujte, pokud neodpovídá deklaraci. A počítejte s promočními cykly: trvanlivé věci kupujte ve chvíli, kdy jsou v hluboké akci, u čerstvých preferujte sezónnost.
Nejrychlejší úsporu v rodinném rozpočtu často nepřinese stát, ale systematické srovnávání cen, práce s akcemi a rozumná volba značek.
Možné scénáře vývoje v roce 2026
Co může přinést rok 2026, pokud stát monitoring spustí a data bude publikovat srozumitelně? Nečekejme plošný cenový sesuv. Realističtější je postupná kultivace trhu: jasnější srovnání marží u klíčových kategorií, větší tlak na efektivitu v místech s menší konkurencí a lepší informovanost spotřebitelů. Pokud se zároveň stabilizují energie a doprava, může se část vyšponovaných cen „odlepit“ přes akce a nové ceníky, typicky u trvanlivých položek a privátních značek. Je to spíš maraton než sprint.
Výsledkem transparentního monitoringu může být trh, kde se výrobci, obchodníci i spotřebitelé rozhodují na základě lepších a férovějších informací.
Rizikem by naopak byly tvrdé zásahy, které by omezily konkurenci nebo vedly k nedostatku v regálech — to ale vláda podle dosavadních vyjádření odmítá. Smysl dává klást velký důraz na metodiku, periodicitu a srozumitelné zveřejňování dat. Pokud budou výsledky přehledné a srovnatelné v čase i mezi regiony, začnou fungovat samy o sobě jako benchmark pro obchodníky i spotřebitele. Tohle je princip, který v minulosti zafungoval u pohonných hmot, a podobný efekt lze čekat i u potravin.
Z hlediska domácností je rozumné počítat s tím, že úspora bude „vydřená“ kombinací lepšího srovnávání, posílené konkurence a stabilnějších vstupů. Vláda avizovala, že detaily zveřejní na začátku února.