ERU mění regulované tarify v neprospěch domácností

Kdo šetří, nemá za tři, ale platí útratu sousedům

Zatímco celosvětovým trendem 21. století je šetření s energiemi, v tuzemsku je bohužel stále odpovědný a šetrný člověk považován za parazita, protože se odmítá sociálně podílet na neodpovědnosti a plýtvání ostatních. Když někdo ve světě investuje do energeticky úspornějšího bydlení (lepší zateplení, zářivky/led místo žárovek, úspornější spotřebiče, atd.), bývá právem titulován „role model“. Pokud si však to samé dovolíme v tuzemsku, jsme automaticky označeni za zlé příživníky… a jak by k tomu soused přišel, když on musí platit za energie více – šup a povinně mu na to budeš, milý šetřílku, přispívat.

O nepříliš spravedlivém počinu Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) jsme psali již v článku Rozúčtování topných nákladů 2016. Nyní něco podobného s elektřinou chystá Energetický regulační úřad (ERU) za plné podpory Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO). Na této chystané změně distribučních tarifů od roku 2017 vydělají především velkoodběratelé (průmysl, obchod, veřejné instituce, domácnosti topící elektřinou) a prodělají maloodběratelé (domácnosti netopící elektřinou), tedy valná většina domácností.

Jak to všechno začalo

Výrobním podnikům se dlouhodobě nelíbí vysoká dotace energie z obnovitelných zdrojů, kterou musí za každou spotřebovanou MWh platit. V posledních letech lobují průmyslové firmy za změnu pravidel dotací a snaží se ERU instruovat k přenesení větší zátěže na domácnosti. Domácnosti i podniky platí nyní relativně stejně - dle spotřeby, ale protože domácnosti toho spotřebuje málo a podniky hodně, tak podniky platí v absolutních číslech více (což je fér, když více spotřebují, tedy více zatěžují životní prostředí – kamion také platí na dálnici více než osobní auto). Proto v loňském roce přišel ERU s nápadem, že nově by se podpora obnovitelných zdrojů neplatila podle spotřeby, ale dle velikosti rezervovaného příkonu (hlavního jističe) – na což by doplatily právě domácnosti.

Napoprvé to nevyšlo

Neboť logika předchozího nápadu na redistribuci nákladů na obnovitelné zdroje v neprospěch domácností pokulhávala na obě nohy, přišel ERU s plánem B. Začal vykládat, že náklady na distribuci elektřiny by měly být rovnoměrněji rozloženy mezi velkoodběratele a maloodběratele, a že by se tedy neměly jako dnes platit převážně podle spotřeby, ale převážně podle jističe. Pro velkoodběratele to bude mít identický pozitivní efekt jako neprosazený nápad na redistribuce plateb za OZ a laická veřejnost toto bude lépe akceptovat, protože tomu nebude rozumět a nebude to znít tak špatně jako „dotace solárům“.

Jak velký jistič potřebuje domácnost?

ERU argumentuje zbytečně velkými jističi domácností, které neodpovídají jejich malé spotřebě. Zde se pravděpodobně naplno projevuje dopad personálního obsazení energetického úřadu, kde místo odborníků na energetiku začíná sedět více vysloužilých „nejvyšších státních zástupců“. ERU si totiž myslí, že kdo má malou spotřebu (domácnosti), má mít malý jistič. To je pravda jen do určité míry. Zatímco podnik má konstantě vysokou spotřebu (stroje jedou neustále), domácnosti mají jen spotřební špičky (pračka, elektrická trouba, souběh více kuchyňských spotřebičů). I tak ale musí být hlavní jistič uzpůsoben na nejvyšší možnou zátěž (přestože k ní dochází velmi zřídka).

Zásuvkové okruhy se dle norem a „best practise“ jistí 16A. Abychom nemuseli každé ráno přemýšlet, zda si nejdříve uvařit kafe nebo udělat toust a dodrželi při projektování elektroinstalace alespoň náznak selektivity jištění, měl by být hlavní jistič u bytu 1x25A a pro RD 3x20A. Dávat si méně či více není v běžných případech moudré, neboť nám budou buď vypadávat pojistky, nebo budeme přeplácet rezervovaný příkon distribuční soustavy (každý měsíc platíme PDS fixní poplatek dle velikosti hlavního jističe).

Rekonstruované nemovitosti a novostavby tyto parametry plní. Starší nemovitosti se spíše potýkají s pod-dimenzovaností hlavního jističe, než s jeho předimenzováním. Jistě, určitě se najde sem tam nějaký kutil mající na chatě starou cirkulárku, na kterou potřebuje 3x32A a nehodlá ji nahradit moderní pilou, která by měla poloviční požadavky. Ale není to zásadní problém českých domácností, že by něco bylo plošně předimenzované a neúměrně to kladlo nároky na kapacitu distribuční sítě.

Platíme za spotřebu i za možnost spotřebovávat

Ano, je třeba platit nejen za spotřebu, ale i za samotnou možnost spotřebovávat. Nicméně tak to funguje již dnes, kdy se měsíčně platí distributorovi fixní platba za rezervovaný příkon (velikost jističe). I když bychom nespotřebovali za celý rok ani ťuk, zaplatíme přesto zhruba 500-1 300 Kč jen za jistič distributorovi (+ další fixní platby prodejci energií, od kterého kupujeme silovou elektřinu). Je opravdu nezbytně nutné zvedat tuto fixní platbu dle návrhu ERU do mnohatisícových položek?

Sečteno, podtrženo…

• Domácnosti budou mít vždy oproti podnikům zanedbatelnou spotřebu. Velkoodběratelé zatěžují síť násobně více oproti domácnostem. Není tedy důvod, aby domácnosti velkoodběratele dotovaly.
• Téměř žádná domácnost nemá zbytečně předimenzovaný jistič, neboť už dnes by si za to musela výrazně připlatit (ročně až několik tisíc korun). Naopak spousta starších a nerekonstruovaných nemovitostí má jistič poddimenzovaný.
• Byt nemůže jít pod 1x25A a RD pod 3x20A bez dopadů na snížení průměrného standardu bydlení a dodržování platných předpisů.
• I když mají domácnosti velmi malou spotřebu, musí mít jističe dimenzovány minimálně na to, aby si mohly jednou týdně pustit pračku. Představa ERU, že domácnosti s ročním odběrem 1 MWh bude stačit jistič 10A, je lichá.

Skutečným cílem nových tarifů ERU je podpora podniků, kterou zaplatí domácnosti. Veřejnosti prezentované důvody jsou cíleně smyšlené nebo krajně neodborné. ERU např. v jedné větě důvodové zprávy hovoří o zvýšených nárocích na distribuční síť (a proto by měly domácnosti platit více), ale hned v následujícím odstavci dodává, že celkový objem vybíraných prostředků na provoz sítě zůstane zachován a není třeba ho zvyšovat.

I kdyby měla každá domácnost od nového roku nižší jistič o 5A, silové elektřiny se spotřebuje na chlup stejně a v souhrnu se nezmění ani časové rozložení zatížení sítě. Má-li tedy ERU pocit, že politika rezervovaných příkonů v síti je problematická, může raději místo uvalování další skryté daně na domácnosti popřemýšlet o iniciaci změny předpisů a norem, konkrétně o koeficientech souběhu odběrů maloodběratelů (a z toho plynoucích požadavků na distribuční síť).

Top 3 nepravdivá tvrzení

• ERU: „Jedná se o běžnou praxi fungující v mnoha státech.“ => Nepravda. Naopak ČR je jednou z mála civilizovaných západních zemí, kde jsou šetrní lidé neustále penalizování za malou spotřebu.
• Pan Mládek (MPO): „Kdo by podle nových pravidel zaplatil více, bude platit stejně jako dnes.“ => Nepravda. Administrativně nerealizovatelné + vybralo by se tedy celkem méně peněz, než je potřeba na údržbu sítě. Kdo doplatí zbytek?
• ERU: „Domácnosti s průměrnou spotřebou si nepohorší, na nová pravidla doplatí jen šetřílci.“ => Nepravda. Dle kalkulačky ERU na změně prodělají všechny domácnosti, které netopí elektřinou.