ČNB ukončila intervence, koruna posiluje

Koruna 4 dny po ukončení intervencí dosáhla svého lokálního maxima blízko hranice 26,50 a poté zpětně oslabila na 26,70. Mnozí spekulanti sázeli na rychlejší posílení koruny až na 25,50, přestože švýcarský scénář očekával málokdo. Proč se tak nestalo?

Spekulace versus export

Volně plovoucí kurz koruny je řízen poptávkou a nabídkou. Exportéři prodávají tuzemské zboží a služby do zahraničí, kde za ně dostávají zaplaceno v cizích měnách (ponejvíce v EUR). Doma je ale třeba uhradit většinu vstupů v korunách. Podniky proto poptávají české koruny výměnou za eura. Poptávka po koruně roste a koruna posiluje. Na druhé straně stojí spekulanti, kteří mají nakoupeno množství korun, které chtějí směnit za eura. Jakmile spekulant poptá eura a prodá koruny, dojde k oslabení naší měny.

To jsou dvě hybné síly, které jdou proti sobě. Na neutrální půdě stojí Česká národní banka, která dohlíží na stabilitu měny a bude případnými dalšími intervencemi bránit prudkému posilování či oslabování koruny. V sejfu centrální banky leží přes 2 000 mld. EUR, které lze směnit za koruny. Tím by došlo k masivní poptávce po koruně a k posílení naší měny. Na druhou stranu si ČNB umí „natisknout“ i nekonečné množství korun, kterými může poptávat euro, čímž by korunu oslabila (přesně toto dělala ČNB během 11/2013 - 4/2017, aby udržela korunu vůči euru nad hranicí 27,00).

Nebude-li koruna výrazně posilovat ani oslabovat (pravděpodobně mimo pásmo 24,00-30,00), pak centrální banka nechá kurz volně plovat bez dalších zásahů. Proti sobě tak budou stát pouze tuzemští exportéři a spekulanti. Exportéři korunu posilují méně výrazně, ale za to neustále a dlouhodobě. Spekulanti mající nakumulované pozice za poslední 3 roky budou mít řádově větší sílu na měnovém trhu, ovšem pouze dočasně – do vyprodání svých korunových zásob. Rozumné zisky lze realizovat nejdříve od hranice 26,50 (což by vysvětlovalo oslabení koruny na 26,70 po prvotním posílení na 26,50 – jakmile bylo dosaženo této hranice, první spekulanti uzavřeli své pozice, čímž oslabili korunu). 

Krátkodobý výhled

Koruna se letos může vydat třemi různými cestami:

§  Posílení pod 26,50: Spekulanti budou trpěliví a nebudou hned po posílení pod 26,50 vybírat své zisky. Naplno tak převáží efekt exportu. 

§  Stagnace na 26,50-27,00: Lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše. Spekulanti se spokojí s menším ziskem za cenu jeho dřívější realizace. Jakmile export posílí korunu na 26,50, začnou spekulanti prodávat koruny až do momentu oslabení blízko hranice 27,00. Pak budou znovu vyčkávat na opětovné posílení exportem na 26,50 a další kolo prodejů. Efekt spekulantů a exportérů bude vyvážený.

§  Oslabení nad 27,00: Spekulanti budou netrpěliví a s vidinou delší cesty k zajímavějším výnosům (vlivem značného množství spekulativně nakoupených korun za poslední 3 roky) začnou uzavírat své pozice i za cenu nulových zisků. Zcela převáží efekt spekulantů.

Dlouhodobý výhled

Přestože je zatím velmi brzy na jakékoliv serióznější odhady krátkodobého vývoje, dle prvotního poklidného chování kurzu se jako nejpravděpodobnější zdá scénář stagnace. Až spekulanti zcela vyprodají své koruny, převáží efekt exportérů a koruna začne posilovat na svoji přirozenou úroveň pod 25,00. 

Vítězové a poražení

Ani dnes po ukončení intervenčního režimu ČNB není 100% laické veřejnosti (ani odborných analytiků) přesvědčeno o pozitivním efektu uměle oslabované koruny. Mainstreamový názor odborné veřejnosti přitom dostál za poslední 3 roky značného vývoje. Nejprve převažovalo odmítání (pravděpodobně vlivem obav z neznámého). Zastánci konspiračních teorií viděli za vším PPF, která zrovna tou dobou splácela Telefónice odkup O2. Následně došlo k početnímu vyrovnání příznivců a odpůrců (po šíření osvěty panem Singerem). A dnes se o převažujících přínosech slabé koruny pro tuzemskou ekonomiku už ani příliš nepochybuje.

Umělé oslabení koruny bylo zavedeno centrální bankou coby anti-deflační nástroj k udržení cenové stability (inflace 2%) v momentě, kdy inflace byla nulová, prognóza hrozila mírnou deflací a ostatní nástroje měnové politiky ČNB (základní úrokové sazby) byly již zcela vyčerpané. Vedlejším produktem byla nepřímá podpora tuzemských exportérů, kteří se v zahraničí stali ze dne na den o 10% levnějšími, což přispělo svým dílem k růstu ekonomiky a reálných mezd.

Na slabé koruně tratili importéři, resp. zákazníci kupující dovozové zboží, a dovolenkáři v zahraničí. Na druhou stranu si za poslední 3 roky téměř všichni polepšili na straně svých příjmů, díky vyššímu růstu ekonomiky. Úspor se z dlouhodobého hlediska intervence nikterak nedotkly, neboť hodnota uložených korun v EUR se časem vrátí na svou původní úroveň kolem 25 Kč/EUR. Obavy z nezdravé konkurenční výhody pro tuzemský průmysl, která měla vést ke zpomalení inovací a investic, se naštěstí nepotvrdily. Podniky nezaspaly, dočasnou výhodu neprojedly. Naopak se zdá, že ji plně využily pro svůj další rozvoj.