Nové obalové nařízení EU může zdražit potraviny i další zboží

Co si z článku odnést

• Od 12. srpna mají začít platit nové povinnosti pro obaly, včetně testování chemických látek a požadavku na recyklovatelnost.
• Podle Obalového institutu SYBA chybí metodiky, bez kterých firmy nevědí, jak mají nové povinnosti splnit.
• Testování obalů je drahé, časově náročné a laboratorní kapacity jsou podle institutu velmi omezené.
• Výrobci, potravináři i obchodníci upozorňují, že nové investice se pravděpodobně promítnou do cen potravin i dalšího zboží.
• Nařízení se netýká jen potravin, ale všech výrobků, které se balí.

Buďte stále v obraze

Novinky ze světa hypoték, půjček či výhodné nabídky přímo na váš e-mail

Odebírat

Přihlášením k odběru novinek souhlasíte s podmínkami ochrany osobních údajů

Pravidla přicházejí dřív než připravený trh

Evropské nařízení o obalech vstoupilo v platnost loni 11. února a jeho cílem je minimalizovat množství obalového a odpadového materiálu. Podle ředitelky Obalového institutu SYBA Ivy Werbynské ale není problém v samotné myšlence regulace, nýbrž v tom, že pravidla začínají dopadat na firmy v době, kdy stále chybí zásadní metodické návody a dopadové studie. Právě to podle ní vytváří prostředí nejistoty, ve kterém průmysl investuje bez jistoty, zda bude postup správný.

Od 12. srpna má začít platit například povinné testování obalů na chemické látky s přísnějšími limity. Jenže Evropská komise podle Werbynské dosud nevydala metodiku, která by přesně určovala, jak mají testy probíhat. Bez ní je podle zástupců obalového sektoru prakticky nemožné nové obaly správně navrhovat a vyrábět. Firmy tak mají nést odpovědnost za splnění povinností, jejichž technická pravidla ještě neznají.

Pravidla podle Ivy Werbynské dopadají na firmy v době, kdy stále chybí zásadní metodické návody a dopadové studie.

Nejistota zdražuje

,,Ve financích vždy platí, že nejdražší bývá nejistota. Když podniky nevědí, podle jakých pravidel mají investovat, promítají riziko do cen. U takto široce nastavené regulace se to může velmi rychle projevit i na účtech domácností.”

Petr Jermář

Hlavní analytik Banky.cz

Testování obalů naráží na čas i kapacity

Podle Werbynské by ani případné pozdější vydání metodiky situaci zásadně nevyřešilo. Pokud by například závazný postup vyšel až v červnu, firmy by následně musely dodat obaly do laboratoří, kterých jsou podle ní v celé Evropské unii pouze tři. To je v ostrém kontrastu s rozsahem trhu, kde je nyní zhruba 18 milionů druhů obalů.

Jeden test podle ní stojí 200 až 600 eur, tedy přibližně 4900 až 14 500 korun, a trvá tři týdny. Do toho je nutné započítat samotnou výrobu obalu, jeho dodání potravinářům, naplnění, distribuci do obchodních řetězců a následné rozvezení na prodejny. Werbynská upozorňuje, že představa, podle níž by 13. srpna ráno měly být v regálech jen obaly splňující nová pravidla, je v praxi nereálná. Redesign obalu totiž podle ní často trvá jeden až dva roky.

Tato časová disproporce je pro sektor zásadní i z ekonomického pohledu. V okamžiku, kdy firmy nevědí, zda budou muset obal během krátké doby znovu přepracovat, roste riziko zmařených investic. To následně dopadá nejen na výrobce obalů, ale i na potravináře a obchodníky, kteří jsou na jejich dodávkách přímo závislí.

Podle Ivy Werbynské je nereálné očekávat, že budou po 12. srpnu v prodeji už jen obaly splňující nová pravidla, protože redesign obalu často trvá jeden až dva roky.

Recyklovatelnost a nové značení přidávají další náklady

Vedle chemického testování má od srpna platit také povinnost, aby byly všechny obaly recyklovatelné. Ani zde ale podle Werbynské stále chybí metodika určující parametry recyklovatelnosti. To znamená, že u celé řady obalových materiálů zatím není jasné, jak je upravit, aby mohly být po 12. srpnu za recyklovatelné skutečně uznány. Nejasná definice recyklovatelnosti tak podle obalového sektoru komplikuje plánování výroby i investic.

Další změny se týkají značení obalů a balicích formátů. Přibýt má povinnost uvádět na balení informace o výrobci obalu. Zároveň má být omezeno skupinové balení do plastu, což se dotýká například sušenek vkládaných do společného balení po více kusech. I když se jednotlivé změny mohou na první pohled jevit jako dílčí, v součtu představují pro trh rozsáhlý zásah do výroby, logistiky i administrativy.

Náklady se přenášejí na zákazníky

,,Jakmile regulace zasáhne celý dodavatelský řetězec, nejde už o problém jedné výroby nebo jednoho oboru. Přenáší se do cen, marží i dostupnosti zboží. Spotřebitel pak často zaplatí víc, aniž by přesně viděl, kde náklad vznikl.”

Miroslav Majer

CEO Banky.cz

Najděte si podnikatelský účet pro rezervu na vyšší náklady

Obchodníci i potravináři čekají tlak na ceny

Jak výrazný bude finanční dopad nového nařízení, nyní podle obchodníků nelze přesně spočítat. Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza na dotaz ČTK uvedl, že rozsah investic zatím nikdo přesně nezná. Současně ale připustil, že nové požadavky znamenají obrovské investice, které se logicky musí promítnout do konečných cen balených výrobků.

Werbynská navíc upozorňuje, že zdražení se nemusí týkat jen potravin. Nařízení dopadá na všechny, kdo cokoli vyrábějí a balí. Náklady tedy mohou růst napříč ekonomikou. Situaci podle ní zhoršuje i načasování celé změny. V době, kdy kvůli konfliktu na Blízkém východě zdražuje doprava i plasty, přichází další tlak v podobě nových regulatorních výdajů. Podle zástupců odvětví by se případné zdražení mohlo projevit téměř okamžitě.

Tomáš Prouza upozorňuje, že nové požadavky znamenají obrovské investice, které se logicky promítnou do konečných cen balených výrobků.

Potravináři označují nové nastavení za byrokratický zmatek. Kritizují hlavně to, že kvůli nejasným pravidlům může vzniknout situace, kdy budou muset podniky během několika let obaly opakovaně měnit. To by znamenalo další náklady nejen na vývoj a výrobu, ale i na administrativu a sběr dat, které nové požadavky vyžadují.

Jen označování výrobců má stát miliardy eur

Podle Werbynské vyjde samotné povinné označování výrobců, které je nyní naplánované do tří fází, trh Evropské unie na 120 miliard eur, tedy zhruba 2,9 bilionu korun. K tomu je nutné připočítat náklady na testy, administrativní procesy a budování rozsáhlého datového úložiště pro sběr dat. Právě tato kombinace jednorázových i průběžných výdajů je podle kritiků důvodem, proč se nový systém může velmi rychle propsat do cen zboží.

Pro spotřebitele je podstatné hlavně to, že nejde o izolovaný problém technické normy. Pokud se skutečně potvrdí, že průmysl nebude mít dost času ani jasných instrukcí k přechodu na nový režim, může se z regulatorní změny stát další inflační faktor. V segmentu potravin, kde jsou ceny pro domácnosti citlivým tématem, by tak nové obalové povinnosti mohly mít viditelný dopad už v krátkém horizontu.

Zdroj: ČTK