Banky.cz Články Politika Sektorová daň nejen pro banky a pojišťovny

Sektorová daň nejen pro banky a pojišťovny

22.2.2015 Politika

Zlepšování výběru daní je jistě během na delší trať, nicméně např. inkaso DPH se za první rok vládnutí středolevé koalice zhoršilo. I proto je stále ve hře zavedení sektorové daně pro banky, pojišťovny, energetiku, telekomunikace a automobilový průmysl.

REKLAMA
REKLAMA

Výběr daní se zhoršuje

Jedním z hlavních cílů Sobotkovy vlády je razantní zlepšení výběrů daní a odvodů. Bez toho totiž nebude kabinet schopen ufinancovat zvýšené státní výdaje (zejména sociální dávky, příspěvky a dotace), který slíbil. Bohužel, statistika prvního roku vlády, která již z části reflektuje nasazená opatření vlády, nehovoří příliš příznivě. Inkaso DPH sice v absolutních číslech roste, ale očistíme-li ho o růst ekonomiky, dochází k relativnímu poklesu. Tedy spíše než o zlepšení lze hovořit o mírném zhoršení. A otázkou zůstává, kde vláda vezme peníze na zvýšené státní výdaje.

Zatím se např. podařilo mírně zvýšit odvody ze zaměstnání (sociální a zdravotní pojištění), ale toho bylo dosaženo pouze vlivem zvýšení minimální mzdy a valorizací platů státních zaměstnanců. Zatímco v prvním případě se částečně podařilo postihnout šedou ekonomiku (číšník pracující oficiálně za minimální mzdu a dostávající zbytek na ruku), ve druhém případě je to velmi falešné, neboť vláda vybrala navíc jen to, co sama předem v nákladech na zaměstnance vydala. Zvažuje se tedy zavedení či zvýšení dalších daní. Poplatek za převod starších vozidel doposud nepostihnutých aktuálními ekologickými poplatky, mýtné na dálnicích pro osobní dopravu, zdanění přenosu dat či sektorová daň pro banky, pojišťovny, energetiku, telekomunikace a automobilový průmysl.  

Sektorová daň

Z hlediska ekonomické teorie sektorová daň opodstatnění nemá. Sice se neustále ozývají politické hlasy, že existují odvětví (bankovnictví, energetika, atd.), která mají bariérové vstupní náklady, a proto je tam dosahováno vyšších zisků, které je třeba spravedlivě zdanit. Zde se ovšem chybně dohromady míchá selhání trhu v podobě monopolu s pouhými vyššími vstupními náklady pro odvětví. Stát je tu od toho, aby v případě selhání trhu zasáhl a občany ochránil. Tedy pokud by např. v některém sektoru získal nějaký subjekt monopolní postavení, stát musí v zájmu občanů zasáhnout. To dělá např. pomocí Úřadu na ochranu hospodářské soutěže (ÚHOS), který schvaluje fúze a akvizice vedoucí k zisku významnějšího tržního podílu (typicky při akvizici řetězců samoobsluh nařizuje prodat některé jednotlivé obchody konkurenci tam, kde by v konkrétní lokalitě konkurence nebyla dostatečná). Nebo pomocí Českého radiotelekomunikačního úřadu či legislativy co se mobilních operátorů týče, kdy umožnil vznik virtuálních operátorů (z oligopolu s vysokými cenami vzniklo velmi konkurenční prostředí s polovičními cenami).

Sektorová daň tedy nemá co dočinění s bariérovými vstupními náklady do odvětví. Mimochodem, pokud by stát řešil monopol sektorovou daní, nic nebrání monopolu daň zcela přenést na koncového spotřebitele.  V případě bank, pojišťoven, energetiky, telekomunikací a automobilového průmyslu (tedy všech oblastí, kde vláda uvažuje o zavedení sektorové daně) se jedná o dokonale konkurenční prostředí - desítky bank, pojišťoven, dodavatelů energií, virtuálních mobilních operátorů a prodejců aut. Všude velmi rozdílné ceny a úrovně služeb - každý si může téměř na míru zvolit přesně to, co mu vyhovuje. O selhání trhu nemůže být vůbec řeč. Naopak takto svobodný trh, co se např. energií týče, nemají ani mnohé západní země.

Další politické hlasy volají po sektorové dani z důvodu převažujících zahraničních vlastníků firem v těchto odvětvích. Vlastníci si stahují část zisků do zahraničí a to je dle politiků špatně, tomu se musí zabránit (nebo to aspoň pořádně zdanit). Toto je špatná úvaha. Zahraniční investor si vybírá zemi, kde zainvestuje, postaví továrnu či založí banku. Vytvoří v dané zemi pracovní místa (primárně proto k nám zahraniční investory lákáme, i pomocí nemalých pobídek) a v případě služeb i posílí konkurenci. Časem se investor dostane po prvních letech setupu do černých čísel a inkasuje zisk (a to pouze tu část, kterou nereinvestuje). To je naprosto normální. Bez vidiny zisku by nikdo podnikat nezačal (stejně tak to dělá v zahraničí např. ČEZ). České firmy se moc netvářily na to, že by zvládly zprivatizovat Škodovku či zde vybudovat mobilní sítě. Chybělo jim know-how, které sem zahraniční investoři přinesli. Budeme-li cílově a neférově poškozovat zahraniční investory, už u nás nikdo investovat nebude (v této situaci se nachází např. maďarské bankovnictví či řecký průmysl), což povede ke ztrátě pracovních míst a omezení konkurence.  

Banky

Běžný účet s bonusem 3 000 Kč

banky a pojišťovny

Na trhu je přes 30 bank, stavebních spořitelen a družstevní záložen. Jsou zde velké banky, které inkasují od klientů nemalé poplatky a mají velké zisky. Pak jsou tu nové malé nízkonákladové banky, které nevybírají od klientů žádné poplatky, a protože zde teprve začínají (mají za sebou jen několik málo let existence), jsou ještě v malé ztrátě či velmi mírném zisku. Sektorová daň by poškodila především ty nové malé banky, které přinesly rušení bankovních poplatků a revoluci na poli poskytovaných bankovních služeb. Je to opravdu to, co chceme?

Pojišťovny

Pojišťovny jakýkoliv státní nesmysl v podobě zvýšeného odvodu ihned promítají do pojistného klientům. Naposledy se zdražilo povinné ručení po té, co sněmovna schválila povinný odvod z každé pojistky hasičům. Za sektor pojišťovnictví tedy daň zaplatí běžní spotřebitelé.   

Energetika

V Čechách máme díky oddělené a regulované infrastruktuře od prodeje energií jedno z nejvíce konkurenčních prostředí na světě, díky čemuž platíme za energie výrazně méně, než bychom platili při oligopolu pouhých několika málo prodejců. Porovnejme třeba plyn a elektřinu (vysoká konkurence) s vodným a stočným (monopol). Voda zdražuje každý rok o desítky procent a my nemáme možnost přejít ke konkurenci. Oddělit infrastrukturu od prodeje komodity by šlo lehce jako u elektřiny a plynu, ale nákup komodity na vodní burze asi realizovatelný není. Tedy toto je typické selhání trhu, které volný trh nevyřeší a stát by měl důrazněji zasáhnout (zatím zasahuje nedostatečně). Chceme stejně jako v případě bankovnictví poškodit zejména menší hráče na trhu, kteří donutili celý trh výrazně snížit ceny? Tratil by opět běžný spotřebitel.

Telekomunikace

Běžný účet bez poplatků

Byly tu časy pouhých tří operátorů a předražených služeb. Nyní s příchodem virtuálů ceny spadly na polovinu. Opět, chceme poškozovat menší hráče na trhu, kteří jsou trhu a spotřebitelům tak prospěšní? Pokud by sektorová daň cílila jen na velkou trojku (O2, Vodafone, T-Mobile), zaplatili by ji všichni spotřebitelé včetně zákazníků virtuálních operátorů, neboť virtuálové si pronajímají infrastrukturu právě od velké trojky.

Automobilový průmysl

Pokud Škodovce, TPCA či malým subdodavatelům pořádně zatopíme, nic jim nebrání přesunout výrobu dál na východ (což se stejně již pozvolna děje, takže toto by byl možná poslední hřebíček do pomyslné rakve). Zde bychom trpěli především ztrátou pracovních míst.

Češi na daních více platit prostě nebudou

složenka daně

Místo neustálého zvyšování daní, které stejně v konečném důsledku platí všichni obyvatelé (mnohdy skrytě v cenách výrobků), bychom se spíše měli vydat cestou opačnou, čímž nemyslím pouhé kosmetické úpravy daní v podobě druhé snížené sazby DPH, která v současné podobě přinesla více problémů než užitku, a koncoví spotřebitelé změnu mnohdy vůbec nepocítili. Zrušit by se měly především daně, u kterých stojí výběr více, než se vůbec vybere (daň z převodu nemovitostí, silniční daň, daň z elektřiny, atd.). Jestli je vrchol Lafferovy křivky ekvivalentní složené daňové zátěži 50% nebo 60%, to nikdo přesně neví. Jisté ale je, že české daně tohoto vrcholu pravděpodobně dosahují. Už je ta celková daňová zátěž (včetně všech povinných odvodů a poplatků) zkrátka moc vysoká a lidé nejsou ochotni platit více. Dalším zvyšováním daní bychom pravděpodobně dosáhli pouze sníženého výběru. 

ANKETA k článku Sektorová daň nejen pro banky a pojišťovny

Jsem pro zavedení sektorové daně?

Počet odpovědí: 319

KOMENTÁŘE k článku Sektorová daň nejen pro banky a pojišťovny

Zatím nejsou přidány žádné komentáře. Podělte se s námi o Váš názor.

Přidejte nový komentář

Mohlo by vás zajímat

Snížení mimořádné valorizace důchodů

28.4.2023 Politika

Valorizace důchodů je velmi jednoduše procentuální navýšení všech důchodů. Stát valorizaci uskutečňuje každý rok. Průběh a výše valorizace jsou pak ukotveny v zákonech. Ačkoli existují jasně daná pravidla, dochází k neobvyklým situacím, jaké nastaly například letos, kdy byla valorizace novelou zákona snížena. Více informací naleznete v našem článku.

Maláčová chce zrušit slevu na dani pro ženy v domácnosti

5.10.2019 Politika

24 840 Kč – tolik činí roční sleva na dani z příjmu pro pracujícího muže za manželku v domácnosti. Podle Maláčové (ČSSD) si tyto peníze rodiny nezaslouží. Neměla by levice naopak rodiny podporovat a navrhovat např. společné zdanění manželů?

ČSSD opět upřednostnila seniory před rodinami s dětmi

23.3.2019 Politika

Zatímco průměrný důchod letos přesáhl 13 000 Kč a každoročně výrazně roste, nejčastěji vyplácená rodičovská činí necelých 8 000 Kč. Podle Maláčové v pořádku. Proč při dělení eráru vždy ostrouhají rodiny s dětmi?

Kupujete nový byt? ČSSD k Vám nastěhuje sociálně slabé

14.9.2018 Politika

ČSSD před komunálními volbami oprášila koncept desátku pro developery, kteří by museli přenechávat část nových bytů obcím pro sociálně slabé. Tvrdě pracovat a splácet hypotéku? Levice Vám k tomu přidá prima sousedy. 

Odbory chtějí zkrátit pracovní dobu

2.5.2018 Politika

Odbory požadují zvýšení minimální mzdy na 13 700 Kč, prodloužení zákonné dovolené na 5 týdnů a zkrácení týdenní pracovní doby na 37,5 hod. Rozumné požadavky vedoucí ke všeobecnému blahu zaměstnanců nebo levicový populismus?

Z naší bankovní poradny

Spoření, inflace a znehodnocení celoživotních úspor

2.1.2024 Spoření

Dobrý den, inflace rychlým tempem ničila naše celoživotní úspory. Bude i nadále bit ten, kdo si celý život spořil? Jak hodně letos úrokové sazby u spořicích účtů poklesnou? Děkuji

Dobrý den,

za vysokou inflaci v posledních letech mohly tyto 3 faktory:

situace ve světě (covid, války, narušení dodavatelsko-odběratelských vztahů a nedostatky zboží/surovin)minulá vláda neustále uplácející voliče dárečky (nekonečné dávky a podpory pro všechny) - vrhnutím velkého množství peněz do ekonomiky se všechny peníze znehodnotilycentrální banka a její měnová politika, resp. bývalý prezident, který si vybral a jmenoval aktuální složení rady ČNB (banka upřednostnila ekonomický růst před razantnějším tlumením inflace)

Letos se očekává další propad inflace ze současných 7,3% až na 2-3%. Úrokové sazby spořicích účtů budou tento trend velmi pravděpodobně kopírovat, tedy dojde k propadu úroků na spoření ze současných 6% třeba na polovinu. 

Poučení pro příště? Nevolit populisty (ani do parlamentu ani na hrad), kteří neustále slibují rozdávání peněz všem. Je samozřejmě vždy lákavější volit někoho, kdo slibuje vyšší dávky, dotace, důchody a snadná řešení komplikovaných problémů. Žádný oběd ale není zadarmo a tuto hostinu zaplatili především střadatelé v podobě znehodnocených celoživotních úspor. 

Bude i nadále bit ten, kdo si celý život spořil? V roce 2025 nás čekají další volby do Poslanecké sněmovny a většinu dle aktuálních preferencí mají bohužel populisté. 

ZOBRAZIT CELÝ DOTAZ A ODPOVĚĎ

Vysoká inflace a měnová reforma

Dobrý den, nyní máme v ČR inflaci 16%. Jestli stoupne nad 20 % (predikce centrálních bankéřů ohledně inflace v poslední době byly vždy chybné a podstřelené - spíše se mi zdá že, se jednalo o zbožná přání, než odhady) a propíše se tento stav do očekávání lidí, začne se geometricky zvedat rychlost peněz v ekonomice, dle mého názoru - pak již nepomůže ani razantní zvýšení úrokových sazeb a kvantitativní stahování za cenu velké recese - v tomto případě konec měny a nějaká forma měnové reformy není nereálná. Zajímalo by mně, kde bere autor odpovědi jako ekonom takovou víru, že se měnová reforma nemůže nikdy stát, když tento scénář se u mnoha zemí v historii u ničím nepodložených měn stal. Jestliže se měnová reforma (dle autora) stát v žádném případě nemůže, v čem je dle jeho slov "strašení takovými nesmysly" nebezpečné? Děkuji za odpověď.

Dobrý den,

měnová reforma (tak jak ji známe z období komunismu) nebyla nástrojem ke snížení inflace. Jednalo se o cílené okrádání obyvatelstva. Zjednodušeně řečeno, komunisté nejprve všem (chudým i bohatým) vše sebrali (pomocí znárodnění firmy, pomocí měnové reformy peníze). Následně pak z těchto peněz financovali provoz nefungujícího státu až do pádu v roce 1989. 

Inflace se řeší jinými nástroji - úrokové sazby, kurz měny, fiskální politika. První dva nástroje má v gesci centrální banka, třetí nástroj náleží vládě/parlamentní většině. Pro snížení inflace je třeba držet vysoké úrokové sazby, silný kurz koruny a mít restriktivní fiskální politiku (co nejnižší deficit). Těmito nástroji si poradíte s libovolně vysokou inflací. Měnová reforma s tím nemá nic společného. 

ZOBRAZIT CELÝ DOTAZ A ODPOVĚĎ

Práva zaměstnanců

Dobrý den, myslíte, že nová vláda bude stranit zaměstnavatelům a zavedou možnost výpovědi i bez udání důvodu pro zaměstnance? Nebo nějaké omezování práv zaměstnanců?

Dobrý den,

vláda koalic SPOLU a PirSTAN bude představovat demokratickou a prozápadně orientovanou vládu. Charakteristickým rysem demokratických západních států jsou nejvyšší možná práva zaměstnanců. Přestože mnozí demagogové šíří mezi lidmi strach ze západní demokracie a spásu hledají ve východních autokraciích, na otázku "kde se mají zaměstnanci lépe/kde mají zaměstnanci větší práva" existuje velmi jednoduchá odpověď. Na jedné straně máte země jako Čína, Rusko, KLDR, Venezuela a na straně druhé Německo, Francii a Británii. Rozdíl v právech zaměstnanců, v jejich životní úrovni, péči (zdravotnictví, ekologie, sociální politika) a materiálním zabezpečení je propastný. 

Témata jako "výpověď bez udání důvodu" nebo "délka výpovědní lhůty" nejsou v ČR vůbec aktuální. Naopak, od roku 2015 trpí ČR permanentním nedostatkem zaměstnanců. Nezaměstnanost je dlouhodobě pod přirozenou úrovní, máme více volných pracovních míst než je registrovaných uchazečů na úřadech práce. Zaměstnavatelé si svých zaměstnanců velmi váží neboť dobře ví, že náhrada se za každého odcházejícího pracovníka hledá velmi těžko. Výpovědní lhůta 2 měsíce je pro mnohé zaměstnavatele naopak příliš krátká (dostanete od zaměstnance výpověď na konci měsíce, další měsíc sháníte nového pracovníka a když se Vám zadaří, máte pouhý 1 měsíce na předání práce/zaučení, což ne vždy stačí). 

Od nové vlády se tak spíše dočkáme rozšiřování práv zaměstnanců (flexibilní a zkrácené úvazky, podpora zaměstnávání seniorů a invalidů, podpora matek po rodičovské, atd.), neboť v ČR chybí přinejmenším 0,5 mil. pracovníků napříč všemi obory. A chceme-li dostat více lidí do pracovního procesu, musíme podmínky zatraktivnit. 

ZOBRAZIT CELÝ DOTAZ A ODPOVĚĎ

Pojmy ve slovníku

Kupní síla

Kupní síla je termín, který často slyšíme v souvislosti s ekonomikou země, osobními financemi nebo měnovou politikou. Ale co to vlastně znamená, a proč je tak důležitá? V tomto článku se podíváme na základy kupní síly a její dopad na každodenní život.

Co je to kupní síla?

Definice: Kupní síla vyjadřuje množství zboží a služeb, které můžete koupit za určité množství peněz. S růstem inflace, když ceny zboží a služeb stoupají, klesá kupní síla peněz.

Měřítko: Často se měří v reálných platech, které jsou upraveny o inflaci, aby odrážely skutečnou hodnotu peněz.

Faktory ovlivňující: Mezi hlavní faktory patří inflační sazby, měnová politika, celková produkce země a mezinárodní obchodní vztahy.

Důsledky změn v kupní síle
Pro domácnosti

Výhoda: Při rostoucí kupní síle si lidé mohou dovolit více zboží a služeb, což vede ke zvyšování životní úrovně.

Nevýhoda: Pokles kupní síly může znamenat, že domácnosti budou muset šetřit nebo se vzdát některých výdajů.

Pro podniky

Výhoda: Rostoucí kupní síla může vést k vyšší poptávce po produktech a službách, což může stimulovat růst.

Nevýhoda: Klesající kupní síla může znamenat nižší prodeje a tím pádem i nižší zisky.

Pro ekonomiku

Výhoda: Stabilní nebo rostoucí kupní síla může podporovat ekonomický růst a stabilitu.

Nevýhoda: Rychle klesající kupní síla může signalizovat hospodářskou krizi nebo recesi.

Porozumění kupní síle je klíčem k pochopení širšího ekonomického kontextu a jeho dopadu na naše osobní finance. Správné monitorování a reakce na změny v kupní síle může pomoci jednotlivcům i podnikům lépe se přizpůsobit ekonomickému prostředí.

ZOBRAZIT CELÝ VÝZNAM

Srovnáváme hypotéky od

© Banky.cz 2023, všechna práva vyhrazena