Důchodová reforma

Tři pilíře penzijního systému

První pilíř (povinný): Státem vyplácený důchod postavený na systému PAYG (Pay As You Go), kde z vybíraných sociálních odvodů dnešních zaměstnanců jsou obratem vypláceny důchody dnešních seniorů. O přiznání penze je možné žádat po dosažení důchodového věku (65 let – pro starší ročníky dříve) za předpokladu, že jsme byli účastníky sociálního pojištění pod dobu min. 35 let (zaměstnanec/OSVČ nebo tzv. náhradní doba, např. rodičovská, studium, evidovaný nezaměstnaný na úřadu práce atd.).

Druhý pilíř (dobrovolný): Zaveden pravicovou vládou v roce 2013, zrušen levicovou vládou bez náhrady v roce 2016. Důchod vyplácený penzijními fondy z úspor účastníků. Na rozdíl od prvního pilíře si zde každý spoří sám na sebe, tedy dostaneme přesně tolik, kolik si naspoříme. Na 2% ze mzdy placené zaměstnancem stát přidával další 3% (ze sociálního pojištění taktéž placeného zaměstnancem/zaměstnavatelem). Ve druhém pilíři si spořilo necelých 100 000 lidí.

Třetí pilíř (dobrovolný): Penzijní připojištění (doplňkové penzijní spoření). Individuální spoření na penzi se státním příspěvkem u penzijních fondů. Na prvních 1 000 Kč vložených měsíčně stát přidá 230 Kč, za dalších až 2 000 Kč získáme daňovou vratku 15%. Ve třetím pilíři si spoří necelých 5 milionů lidí.

Zatímco ve druhém a třetím pilíři si každý spoří sám na sebe (dostaneme přesně tolik, kolik si naspoříme, a budeme tu částku znát předem), první pilíř průběžného systému je velkou neznámou. Výše státního důchodu je téměř nezávislá na výši našich příjmů/sociálních odvodů. Klíčovými parametry jsou:

• Počet ekonomicky aktivních obyvatel (plátců do systému)
• Počet seniorů (příjemců důchodů)
• Výše sociálního pojištění (kolik plátci musí odvádět ze své mzdy)
• Výše důchodů (kolik je příjemcům vypláceno)

Počet plátců a příjemců lze přímo ovlivnit modifikací důchodového věku (do kdy se musí pracovat a od kdy se bude pobírat penze). Nepřímo ale výrazně lze tento poměr taktéž ovlivnit rodinou politikou státu (pro trvalou udržitelnost systému by každá rodina měla mít min. 2 děti).

Budou stačit parametrické změny?

ČSSD měla ve volebním programu spravedlivou důchodovou reformu. Druhý pilíř ji přišel nespravedlivý a tak ho zrušila. Všichni tak v napětí očekávali, čím ho nahradí. Po 4 letech nečinnosti místo reformy přichází vládní studie, která tvrdí, že žádná reforma vlastně není třeba a postačí pouhé parametrické změny prvního pilíře. S prodlužující se délkou života neustále přibývá seniorů a ubývá pracujících, v důsledku čehož je důchodový účet každoročně v mínusu 20-40 mld. Kč. Jaké parametrické změny bude tedy bez reformy nutné provést?

• Zvýšení důchodového věku: Do penze se bude odcházet v 70-75 letech (dnes se odchází v 65 letech).
• Snížení důchodů: Dnes činí průměrný důchod 11 800 Kč (60% čisté mediánové mzdy). V budoucnu budeme rádi za 40% náhradový poměr, který by činil v dnešních cenách 7 900 Kč.
• Zvýšení sazeb sociálního pojištění: Dnes platí zaměstnanec ze mzdy 6,5% a zaměstnavatel 25% (dohromady 31,5%). Celkově pracující státu odevzdávají zhruba 50% své super-hrubé mzdy. České zdanění práce je 8. nejvyšší na světě. Navýšení odvodů o dalších min. 5%. však bude bez reformy nevyhnutelné.

Tedy ano, ČSSD může mít pravdu, žádná reforma nemusí být třeba. Měla by se ovšem s veřejností taktéž podělit o ony záhadné „parametrické změny“ výše. S vidinou 55% zdanění práce, důchodu 7 900 Kč a odchodu do penze v 75 letech pověstné „zdroje jsou, reforma není třeba“ už nezní tak lákavě. Zejména ne z úst nejbohatšího českého důchodce.