Na příspěvek na stáří mají nárok, ale často ho nečerpají

Co si z článku odnést

• Od roku 2026 platí pro vybrané rizikové práce povinný příspěvek zaměstnavatele na spoření na stáří.
• Příspěvek činí 4 % z vyměřovacího základu, nevzniká ale automaticky každému zaměstnanci v náročném provozu.
• Rozhodují přesně dané podmínky, zejména evidence rizikové práce a odpracovaných směn v daném měsíci.
• Zaměstnanec musí mít vhodný produkt spoření na stáří a obvykle dodat zaměstnavateli potřebné údaje.
• Čerstvé metodické upřesnění Finanční správy potvrdilo, že příspěvek se samostatně nevykazuje v JMHZ a započítává se do ročního daňového limitu 50 000 Kč.
• Podle médií část oprávněných zaměstnanců příspěvek nevyužívá, i když jde o peníze navíc od firmy.

Buďte stále v obraze

Novinky ze světa hypoték, půjček či výhodné nabídky přímo na váš e-mail

Odebírat

Přihlášením k odběru novinek souhlasíte s podmínkami ochrany osobních údajů

Co se od roku 2026 skutečně změnilo

Změna, která byla ještě nedávno vnímaná hlavně jako legislativní novinka, se letos proměnila v každodenní praxi. Zákon č. 324/2025 Sb. zavedl povinný příspěvek zaměstnavatele na produkty spoření na stáří pro vybrané zaměstnance vykonávající rizikovou práci. Nejde tedy o dobrovolný benefit, který firma může nabídnout a zase zrušit, ale o zákonnou povinnost navázanou na přesně definované podmínky.

Smysl změny je poměrně jasný. U lidí, kteří dlouhodobě pracují v rizikovějším pracovním prostředí, má systém pomoci vytvořit větší finanční rezervu na pozdější část života. Jenže právě tady je vidět rozdíl mezi legislativou a realitou. Samotná existence nároku ještě neznamená, že peníze skutečně doputují na účet produktu spoření na stáří. Aby se to stalo, musí celý mechanismus správně fungovat uvnitř firmy a zároveň musí potřebný krok udělat i zaměstnanec.

Nárok je potřeba skutečně využít

,,Ve financích často platí, že nárok má hodnotu teprve ve chvíli, kdy ho člověk skutečně využije. U povinného příspěvku pro rizikové profese je to vidět velmi názorně — právo existuje, ale bez aktivního dotažení detailů může zůstat jen na papíře.”

Petr Jermář

Hlavní analytik Banky.cz

Kdo na příspěvek dosáhne a proč nestačí pracovat v těžkém provozu

Jedno z největších nedorozumění kolem nové povinnosti spočívá v tom, že se veřejně často zjednodušuje na „peníze pro náročné profese“. Jenže takhle přímočaré to není. Zákon se nevztahuje plošně na každého, kdo pracuje manuálně, ve výrobě nebo v náročném provozu. Nárok se váže na rizikovou práci zařazenou podle příslušných pravidel kategorizace prací a na splnění konkrétních podmínek v daném měsíci.

V praxi tedy nerozhoduje pocit, že je práce těžká nebo zdraví zatěžující, ale přesná legislativní definice. Firma musí vědět, které pracovní pozice a které směny do režimu spadají, a musí je správně evidovat. Teprve na tomto základě se vyhodnocuje, zda zaměstnanci vzniká nárok na příspěvek za konkrétní období.

Nárok na povinný příspěvek nevzniká podle dojmu z náročnosti práce, ale podle přesné evidence rizikové práce a splněných podmínek v konkrétním měsíci.

Důležitá je i vazba na odpracované směny rizikové práce. Nárok nevzniká automaticky každý měsíc jen proto, že zaměstnanec zastává určitou pozici. Rozhoduje také to, zda v daném měsíci skutečně odpracoval alespoň stanovený počet směn v režimu rizikové práce. A tady je ten háček: právě tohle je jeden z důvodů, proč je systém administrativně náročný a proč se v něm část zaměstnanců i firem ztrácí.

Kolik může příspěvek udělat v korunách

Základní sazba je stanovená poměrně jednoduše. Zaměstnavatel přispívá 4 % z vyměřovacího základu za rozhodné období. V zákoně jde o jasně dané číslo, které je pro orientaci zaměstnanců zásadní. Nejde o symbolickou částku, ale o peníze, které se při pravidelném měsíčním přispívání mohou během roku nasčítat do zajímavé sumy.

Porovnejte si produkty penzijního spoření

Právě tady vzniká mediálně často používané tvrzení o „tisících korun ročně“. A není přehnané. I bez složitých modelových výpočtů je zřejmé, že při pravidelném nároku a delším trvání pracovního poměru může jít o částku, kterou by většina domácností rozhodně neměla přejít mávnutím ruky. Zvlášť v době, kdy se každá dlouhodobá rezerva na stáří počítá víc než dřív.

Současně je ale potřeba dodat jednu praktickou věc. Příspěvek se neposílá „jen tak“ zaměstnanci na účet. Směřuje na produkt spoření na stáří, který musí odpovídat zákonným podmínkám. Typicky může jít například o doplňkové penzijní spoření nebo dlouhodobý investiční produkt. Kdo vhodný produkt nemá sjednaný nebo firmě nedodá potřebné údaje, tomu se čerpání příspěvku v praxi zablokuje.

Pasivita znamená ztracené peníze

,,Pro zaměstnance je to učebnicový příklad situace, kdy se vyplatí nezůstat pasivní. Jestliže mám nárok na pravidelný příspěvek od zaměstnavatele, pak je škoda odkládat založení produktu nebo odevzdání podkladů. Každý nevyužitý měsíc znamená ztracené peníze.”

Miroslav Majer

CEO Banky.cz

Proč část peněz zůstává nevyužitá

Zvenčí může působit překvapivě, že lidé nevyužijí ani příspěvek, který je pro zaměstnavatele povinný. Ve skutečnosti jde o kombinaci několika bariér. První je prostá neinformovanost. Někteří zaměstnanci netuší, že do režimu spadají, jiní jen rámcově vědí, že „něco existuje“, ale nerozumějí podmínkám a nepovažují věc za naléhavou.

Druhou překážkou je nutnost udělat vlastní administrativní krok. U části lidí pořád platí, že odkládají sjednání produktu spoření na stáří, nechtějí vybírat mezi možnostmi nebo jen nepředají zaměstnavateli potřebné údaje včas. Právě tady vzniká situace, kdy zaměstnavatel povinnost respektuje, ale příspěvek se fakticky nepropíše do konkrétního produktu, protože zaměstnanec nedodal potřebnou součinnost.

Povinný firemní příspěvek může zůstat nevyužitý, pokud zaměstnanec neudělá základní administrativní krok a nedodá potřebné údaje k produktu spoření na stáří.

Třetí rovina je behaviorální. Mnoho lidí přemýšlí krátkodobě a spoření na stáří odsouvá, i když jde o racionálně výhodný krok. Důchod je pro ně vzdálené téma, které prohrává s aktuálními výdaji a každodenními starostmi. Není to žádná hitparáda, ale je to realita. Právě proto se ukazuje, že ani „peníze navíc od firmy“ samy o sobě nemusí změnit finanční chování tak silně, jak by si tvůrci reformy přáli.

Když reforma narazí na firemní realitu

Vedle zaměstnanců nesou velkou část praktické zátěže samotní zaměstnavatelé. Firmy musí správně určit, koho se povinnost týká, vést evidenci rizikových směn, hlídat splnění podmínek za jednotlivé měsíce a promítnout vše do mzdové agendy. U větších zaměstnavatelů to znamená zásah do interních procesů, komunikace mezi personalistikou, mzdovou účtárnou a provozem i do používaných systémů.

Výkladové nejasnosti navíc úplně nezmizely ani po spuštění režimu. Potvrzuje to i červencové metodické doplnění Finanční správy. Ta 10. července 2026 upřesnila, že povinný příspěvek se nevykazuje v JMHZ jako samostatný údaj a zároveň se započítává do limitu daňového osvobození 50 000 Kč ročně. To je důležitá informace hlavně pro firmy, které už zaměstnancům přispívají i jinak a potřebují správně nastavit daňový režim i reporting. Sledování mezd i nové evidence přitom podrobněji souvisí s tím, jak Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatelů změní sledování mezd v Česku.

Metodická upřesnění ukazují, že firmy musí průběžně hlídat nejen samotný nárok, ale i správné nastavení daní, reportingu a mzdové evidence.

Právě podobná doplnění ukazují, že systém se stále metodicky dolaďuje. To není výtka vůči samotné myšlence zákona, spíš důležitá zpráva pro praxi. HR oddělení a mzdové účetní musí pracovat s aktuálními pravidly a zároveň počítat s tím, že se výkladové detaily mohou dál zpřesňovat.

Co ukazují dostupná data a kde je potřeba opatrnost

Mediální pozornost v posledních týdnech přitáhlo hlavně tvrzení, že část oprávněných zaměstnanců příspěvek nevyužívá. Podle článků publikovaných v létě 2026 se ve více než pětině firem stává, že příspěvek nečerpá ani polovina zaměstnanců, kteří by na něj mohli dosáhnout. Nejčastěji se v této souvislosti objevuje údaj okolo 22 % firem, odkazovaný na průzkum Unie zaměstnavatelských svazů a KB Penzijní společnosti mezi přibližně 180 zaměstnavateli.

Je ale fér dodat i druhou část příběhu. Tato čísla se v médiích objevují opakovaně, plná veřejně dostupná metodika průzkumu však není snadno dohledatelná. Proto je rozumné pracovat s nimi jako s indikací trendu, nikoli jako s definitivním statistickým obrazem celého trhu. Stejně opatrně je vhodné přistupovat i k některým dalším mediálně uváděným procentům o motivaci zaměstnanců nebo administrativní zátěži firem, která nejsou v primárních veřejných podkladech snadno ověřitelná.

Silné titulky nestačí

,,U podobných témat je důležité oddělit dvě roviny. Jedna věc jsou silné titulky o nevyužitých penězích, druhá věc jsou tvrdá data a jejich metodika. Čtenář potřebuje obojí — vědět, že problém existuje, ale zároveň rozumět tomu, jak pevná čísla za ním skutečně stojí.”

Petr Jermář

Hlavní analytik Banky.cz

Co může zvýšit využití příspěvku v praxi

Pokud má nový režim fungovat lépe, bude klíčové snížit tření v celém procesu. Zaměstnanec by neměl složitě zjišťovat, zda se ho povinnost týká, jaký produkt si může založit a co má dodat zaměstnavateli. Čím víc kroků navíc musí udělat, tím větší je pravděpodobnost, že věc odloží a příspěvek zůstane ležet ladem.

Na straně firem dává smysl co nejjednodušší a opakovatelný postup. Osvědčit se může hlavně to, když zaměstnavatel spojí informování zaměstnanců s praktickou pomocí při založení produktu a s předáním přesného seznamu toho, co je potřeba dodat. V takové chvíli se z právního nároku stává skutečně využitelná výhoda.

Právě jednoduchost rozhodne o tom, jestli se z povinného příspěvku stane běžně fungující součást finančního zabezpečení lidí v rizikových profesích, nebo jen další administrativně správný, ale lidsky polovičatý systém. V tuto chvíli je zřejmé hlavně jedno: zákonný nárok bez srozumitelného procesu a bez aktivního zapojení zaměstnance nestačí.

Zdroje

• zakonyprolidi.cz: Zákon č. 324/2025 Sb. – Zákon o povinném příspěvku na produkty spoření na stáří (30.07.2026)
• mf.gov.cz: Povinný příspěvek zaměstnavatele na produkty spoření na stáří pro vybrané rizikové profese (30.07.2026)
• app.fs.gov.cz: Povinný příspěvek zaměstnavatele na produkty spoření na stáří (30.07.2026)
• mzd.gov.cz: Povinné příspěvky zaměstnavatele na produkty spoření na stáří (30.07.2026)
• penize.cz: Povinný příspěvek na penzijko pro rizikové práce. Kdo má nárok (30.07.2026)