Univerzální celoživotní dávka, na kterou by
měl nárok každý. Nahradí důchod i přídavky na děti. Testuje se ve Finsku,
Švýcaři naopak tento koncept odmítli v referendu. Šla by zavést v ČR?
A kolik by to bylo?
Dostávat každý měsíc peníze od státu na ruku a nemuset pracovat, to zní velmi lákavě. Od narození až do smrti. Bez jakýchkoliv podmínek. S myšlenkou nepodmíněného příjmu si ekonomové pohrávají již od počátků minulého století. Zcela výjimečně se na něm shoduje i levice s pravicí. Zatímco levice vidí nositele štěstí a všeobecného blaha v sociálních jistotách (a co je více než nepodmíněný příjem), pravice za hlavní benefit považuje výrazné omezení byrokracie (přestože by ještě raději zavedli negativní daň).
Moderní sociální stát má jeden velký
nedostatek – vysokou administrativní náročnost přerozdělovacích procesů ve
společnosti. Na jedné straně komplikovaný výběr daní (NKÚ nedávno konstatoval,
že díky množství výjimek je daň z příjmu už tak složitá, že se v ní
kromě poplatníka neorientuje ani Finanční úřad), na straně druhé ještě
náročnější organizace výplat dávek a důchodů. Z každé přerozdělené koruny se až
třetina ztratí. Desetitisícové zástupy jinak zbytečných úředníků. Masivní
zneužívání dávek, které není v lidských silách uhlídat. To vše by šlo
nahradit základním nepodmíněným příjmem.
Aby základní nepodmíněný příjem plnil řádně svoji funkci, mělo by být možné z něj vyžít. Třeba velmi nuzně, ale mělo by to vystačit na pokrytí základních potřeb (bydlení, strava). Kdo by chtěl lepší živobytí, musel by si na něj vydělat. To by ostatně mělo být alfou a omegou i dnešního systému dávek a důchodů.
Rozpočet Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) je zhruba 500 mld. Kč. V ČR žije 10,5 milionu lidí, z čehož je zhruba 8,5 mil. jedinců starších 18 let. Pokud bychom chtěli všem dospělým vyplácet měsíčně pouhých 6 000 Kč (a neplnoletým polovinu), potřebovali bychom na to necelých 700 mld. Kč ročně. To je naprosté maximum, kterého by šlo dosáhnout při zrušení všech dávek, důchodů a daňových slev za současných úspor za propuštěné úředníky a další synergie. Přitom hranice chudoby je pro jednotlivce v tuzemsku 10 700 Kč. Takto vysoký základní příjem je však dnes zcela mimo možnosti naší ekonomiky.
Největší čistkou by prošel rozpočet MPSV, ze kterého by se rázem stalo nejmenší ministerstvo (nebylo-li by rovnou rušeno). Radost by naopak mělo Ministerstvo financí, kterému by vlivem zrušení všech daňových výjimek výrazně stouplo daňové inkaso. Co všechno by se zrušilo?
Za hlavní klady základního nepodmíněného příjmu lze považovat:
Vše má ovšem dvě strany mince.
Nepodmíněný příjem je určitě zajímavou (a
možná nutnou) vizí budoucnosti. Čeká nás Průmyslová revoluce 4.0, kdy bude
velká část jednoduché manuální práce nahrazena stroji (robotické výrobní linky,
kolejová vozidla bez strojvůdců a další). Doposud měla každá minulá průmyslová
revoluce stejný průběh. Nejdříve se zaměstnanci obávali ztráty práce (dělníci
rozbíjeli stroje v dobách, kdy se chodilo do fabriky 6 dní v týdnu na
12 hod. směny). Následně se ukázalo, že pracovních míst v globále neubylo,
jen se změnila pracovní náplň většiny z nich a bylo to směrem k lepšímu
(dělník se od lopaty přesunul do kabiny bagru, pracovní týden se zkrátil na 5
dní a směny na 8 hod). Převedeno na příští průmyslovou revoluci, bude opět
třeba méně manuálně pracujících a více kvalifikovaných údržbářů a supervizorů
budoucích robotických linek a samo-řiditelných dopravních prostředků. Pracovní
týden se pravděpodobně zkrátí na 4 dny a směny na 6 hod.
Jednou se ale dostaneme technologicky tak daleko, že na obstarání živobytí, průmyslu služeb a chodu země bude třeba mnohem méně lidí než dnes. Pak bude základní nepodmíněný příjem nutností a vysoce rozvinuté a bohaté ekonomiky na něj budou mít. Dnes bychom mohli zavést tak maximálně poloviční základní příjem, neboť plný základní příjem (dospělý 10 700 Kč, dítě polovic) by přišel na 1,22 bil. Kč, což je rovno veškerým příjmům státního rozpočtu za rok 2017 (1,25 bil. Kč).
České mzdy stále dosahují pouze třetiny německé úrovně. Hlavním viníkem je nízká produktivita práce. Máme se ale skutečně tak špatně? Nebo se jen nevhodně srovnáme s příliš vzdálenou metou?
Vláda chce po vzoru Slovenska zavést cestování zdarma vlaky pro děti, studenty a seniory. Jaké jsou přínosy a rizika bezplatné dopravy? A kolik by to stálo?
Minimální mzda bude o 1 200 Kč vyšší.
Výsledných 12 200 Kč je kompromisem mezi požadavky odborů (12 500 Kč) a
zaměstnavatelů (11 800 Kč). Kolik by měla činit spravedlivá minimální mzda? Jak
argumentují její zastánci a odpůrci? A jak vysoké jsou nástupní platy
absolventů v Praze?
O nutnosti důchodové reformy se hovoří přes 25
let. Vládní studie nyní přišla s překvapivým závěrem, že žádná reforma není
třeba. Pletou se v odhadech renomovaní ekonomové nebo je studie pouhou
obhajobou neaktivity ČSSD?
Čína se zavázala v ČR investovat během následujících 4 let 300 mld. Kč. Zatím ale místo „investic“ tvořící nová pracovní místa jen skupuje dobře fungující podniky a prémiové nemovitosti. Může mít chudší Východ vůbec zájem vytvářet pracovní místa na bohatším Západě?
KOMENTÁŘE k článku Základní nepodmíněný příjem
Pracujícím jen formálně, Komentoval(a): Martin Pištora