Po vítězství levice v Řecku následovala silná prohlášení nové tamější vlády o plánu neplatit své dluhy. Voliči tleskají. Věřitelé za těchto okolností odmítají Řecku dále půjčovat a bankám docházejí peníze. Hrozí run na banky a ztráta úspor.
11 mil. obyvatel, z toho 5 mil. ekonomicky aktivních, HDP na obyvatele stejné jako ČR (dle roku 2011, od té doby pokles o 30%), průměrné důchody oproti ČR čtyřnásobné, minimální mzda dvojnásobná, třináctý a čtrnáctý důchod a plat, příplatky za včasné příchody do práce, za práci s počítačem a za práci na čerstvém vzduchu, na každé místo ve státním sektoru se stojí dlouhá fronta, neb garantuje vysoce nadstandardní životní úroveň neadekvátní vynaloženému úsilí. Sociální dávky na vše myslitelné i nemyslitelné. Přezaměstnanost napříč celým státním sektorem (perličkou je ona pověstná ostrovní škola o 10 žácích a 40 učitelích). Nezaměstnanost 26% (mladí do 30 let – 50%), 2/3 ekonomicky aktivní populace zaměstnány ve státní správě a státních podnicích (po odečtení nezaměstnaných zjišťujeme, že pouze méně než 10% obyvatelstva nezaměstnává stát, tedy pracuje v soukromé sféře), průměrný plat ve státní sféře 2,5x vyšší než v soukromé sféře, donedávna schodky státních rozpočtů nad 10% HDP, statistika permanentně a hrubě falšovaná (reálně neplnění maastrichtských kritérií před přijetím eura), kumulovaný dluh ke konci roku 2014 175% HDP (350-400 mld. EUR, přičemž mimo toto bylo již v roce 2012 odpuštěno 100 mld. EUR), inflace před přijetím eura vždy dvojciferná, devalvace drachmy nemalá. Začátkem roku 2015 se sice mluví o oživení řecké ekonomiky, čímž se ovšem myslí pokles nezaměstnanosti o 2% (z loňských 28% na nynějších 26%) a schodek státního rozpočtu pod 10% HDP.
Nutné reformy (které začala prosazovat minulá vláda a které nynější levicová vláda odmítá): privatizace státních podniků, redukce platů a benefitů ve státní správě, penzijní reforma (včetně výrazného snížení důchodů), snížení sociálních dávek.
Daně: nadprůměrné DPH (23%), spotřební daně, zdanění práce (včetně sociálního pojištění), průměrné zdanění právnických osob (20%). Celková daňová zátěž v Řecku není malá. Problém tedy bude spíše na straně astronomických výdajů a nikoliv příjmů.
Řecku to perfektně fungovalo před vstupem do eurozóny. Vysokou inflací/devalvací drachmy mazalo své dluhy, řecká centrální banka tiskla peníze jak na běžícím pásu a všichni obyvatelé si drželi papírově vysoký a neustále rostoucí životní standard (ale pouze v nominálu v drachmě, vůči cizím měnám vše anulovala depreciace drachmy).
Po přijetí eura se ale začaly dít nepříjemné věci. Již nešlo obrovské výdaje pokrývat nově natištěnými penězi, a proto začal nekontrolovatelně růst státní dluh (o kterém byly statistiky více či méně dovedně neustále falšovány). Obyvatelstvo ale bylo přijetím eura nadšené, neboť se jim začala životní úroveň zvedat nejenom papírově, ale i reálně (na úkor rostoucího dluhu). Zatímco před vstupem do eurozóny byly např. ony tolikráte zmiňované důchody lehce nad úrovní průměrných důchodů v ČR, po přijetí eura každoroční zvyšování penzí bez devalvace drachmy zvedlo důchody na nynější čtyřnásobek průměrného českého důchodu. Stejně tak se dělo se všemi ostatními výdaji státu, a protože tyto obří výdaje nedoprovázel žádný ekonomický zázrak v podobě stejně rychle rostoucích příjmů do státní pokladny, země musela krýt tento nepoměr mezi příjmy a výdaji dluhy, které se postupně nakumulovaly až do nynější astronomické výše.
Sociální cítění je o tom, že silnější pomáhá slabšímu. Je tedy mimo mísu, aby např. český důchodce s důchodem 10 000 Kč pomáhal tomu řeckému s důchodem přes 40 000 Kč, když Řecko má nyní oproti ČR o třetinu nižší HDP na hlavu a přibližně stejnou cenovou hladinu. Pokud bychom porovnali vymoženosti řeckého sociálního systému a zaměstnaneckých poměrů ve státní sféře se zbytkem EU, zjistili bychom, že Řecko si zkrátka žije nejenom nad české poměry, ale i nad poměry téměř všech ostatních zemí EU (i těch ekonomicky výrazně silnějších). Tedy proč by měl jakýkoliv člen EU pomáhat Řecku, když se tak dobře nežije ani jeho domácí obyvatelstvo?
Evropské společenství Řecku již jednou výrazně pomohlo, když refinancovalo krachující stát v letech 2011-2012 z vlastních prostředků, přičemž cca 100 mld. EUR dluhu bylo odpuštěno (což tehdy představovalo zhruba 1/3 celkového dluhu Řecka) a šlo na vrub převážně soukromých investorů. Řecko se za tuto pomoc zavázalo důkladně zreformovat celou svoji ekonomiku, viz seznam nutných reforem výše. Minulá vláda v posledních dvou letech stihla prosadit snížení platů ve státní sféře asi o 20%, snížení důchodů, zvýšení daní a zvýšení věku pro odchod do penze na 65 let – to vše za doprovodu mnoha generálních stávek nemalé části řeckého obyvatelstva. A na to také doplatila, když v předčasných volbách v lednu 2015 vyhrála radikální levice, která chce zastavit veškeré reformní úsilí, neplatit dluh, a navíc ještě opět zvyšovat státní výdaje (platy, důchody, atd.) na úroveň roku 2012 (stav před započetím reforem).
Po prohlášeních nové levicové vlády již kupodivu nemá Řecku chuť nikdo půjčovat. ECB přestala přijímat řecké státní dluhopisy, neboť dost dobře nemůže půjčovat někomu, kdo předem říká, že dluhy platit nebude. Čímž ECB de facto odstřihla všechny řecké banky od likvidity. Řecký bankovní sektor má dva zásadní problémy: 1) nedostatek likvidity 2) přebytek státních dluhopisů vlády, která je odmítá splácet. Oba problémy řešily doposud řecké banky tak, že řecké státní dluhopisy prodávaly/dávaly do zástavy ECB, která jim za to poskytovala likviditu (a sama tajně doufala, že třeba někdy uvidí z takto půjčených peněz aspoň část zpět).
Řeckým bankám dochází peníze. Obyvatelé se (právem) obávají, že přijdou o své vklady, a proto je z bank začínají vybírat (jen za poslední dva měsíce bylo vybráno přes 25% všech úspor). V určitém momentu se toto zvrtne v tzv. run na banky (dlouhé fronty před bankami, nevyplacené vklady, vládní opatření o zákazu převodu peněz do zahraničí, atd.). Tento tzv. „run na banky“ by neustály ani zcela zdravé banky, natož pak nad krachem balancující řecké banky.
Takovéto problémy bankovního sektoru se řeší obvykle státní intervencí (často s mezinárodní pomocí), kdy vláda ze svého (častěji však na dluh) zafinancuje ozdravení bankovního sektoru. I když je to poměrně nákladná operace, alternativou je ztráta úspor obyvatelstva, což by bylo výrazně horší. Sanaci bankovního sektoru prováděla např. ČR na přelomu milénia či v době krize Španělsko a Irsko. V nynějším případě Řecka však zůstává otázkou, kdo na to řecké vládě půjčí v situaci již existujícího gigantického dluhu, který je na hranici splatitelnosti a o kterém navíc vláda neustále prohlašuje, že ho splácet nehodlá. Dobře informovaní obyvatelé (obvykle voliči středu a pravice) mají své vklady již dávno v zahraničí či pod matrací. Zdá se tedy, že na zvolení Syrizy doplatí především její vlastní voliči ultralevice. Včerejší oslavy neplacení dluhů se již zítra mohou proměnit ve smutek ze ztráty úspor.
Pokud se Řecko s EU nedohodne (z pohledu Řecka, pokud EU odmítne částečně odpustit Řecku dluh), chce se vláda obrátit s prosbou o půjčku na USA, Rusko a Čínu. Americké investiční fondy mají poměrně dost zkušeností s Argentinou a Řecku tudíž půjčí stěží. Republikánský kongres půjčku ultralevicové vládě také asi neschválí. Rusko by půjčilo Řecku moc rádo (čistě z geopolitických důvodů), ale momentálně má pod tíhou levné ropy a obrany depreciujícího rublu prázdnou kasu a samo uvažuje o zavedení potravinových lístků Zbývá tedy Čína, která má kasu plnou, ale spíše než půjčovat bude přímo kupovat. Tento extrémní scénář berme spíše v žertu, ale bylo by velmi paradoxní sledovat, jak Ukrajina svádí těžké boje o každý kilometr čtvereční své země, zatímco Řecko by se nežinýrovalo své území prodat za vidinu pohodlného života pro současnou generaci obyvatel.
Valorizace důchodů je velmi jednoduše procentuální navýšení všech důchodů. Stát valorizaci uskutečňuje každý rok. Průběh a výše valorizace jsou pak ukotveny v zákonech. Ačkoli existují jasně daná pravidla, dochází k neobvyklým situacím, jaké nastaly například letos, kdy byla valorizace novelou zákona snížena. Více informací naleznete v našem článku.
24 840 Kč – tolik činí roční sleva na dani z příjmu pro pracujícího muže za manželku v domácnosti. Podle Maláčové (ČSSD) si tyto peníze rodiny nezaslouží. Neměla by levice naopak rodiny podporovat a navrhovat např. společné zdanění manželů?
Zatímco průměrný důchod letos přesáhl 13 000 Kč a každoročně výrazně roste, nejčastěji vyplácená rodičovská činí necelých 8 000 Kč. Podle Maláčové v pořádku. Proč při dělení eráru vždy ostrouhají rodiny s dětmi?
ČSSD před komunálními volbami oprášila koncept desátku pro developery, kteří by museli přenechávat část nových bytů obcím pro sociálně slabé. Tvrdě pracovat a splácet hypotéku? Levice Vám k tomu přidá prima sousedy.
Odbory požadují zvýšení minimální mzdy na
13 700 Kč, prodloužení zákonné dovolené na 5 týdnů a zkrácení týdenní
pracovní doby na 37,5 hod. Rozumné požadavky vedoucí ke všeobecnému blahu
zaměstnanců nebo levicový populismus?
Dobrý den, inflace rychlým tempem ničila naše celoživotní úspory. Bude i nadále bit ten, kdo si celý život spořil? Jak hodně letos úrokové sazby u spořicích účtů poklesnou? Děkuji
Dobrý den,
za vysokou inflaci v posledních letech mohly tyto 3 faktory:
situace ve světě (covid, války, narušení dodavatelsko-odběratelských vztahů a nedostatky zboží/surovin)minulá vláda neustále uplácející voliče dárečky (nekonečné dávky a podpory pro všechny) - vrhnutím velkého množství peněz do ekonomiky se všechny peníze znehodnotilycentrální banka a její měnová politika, resp. bývalý prezident, který si vybral a jmenoval aktuální složení rady ČNB (banka upřednostnila ekonomický růst před razantnějším tlumením inflace)Letos se očekává další propad inflace ze současných 7,3% až na 2-3%. Úrokové sazby spořicích účtů budou tento trend velmi pravděpodobně kopírovat, tedy dojde k propadu úroků na spoření ze současných 6% třeba na polovinu.
Poučení pro příště? Nevolit populisty (ani do parlamentu ani na hrad), kteří neustále slibují rozdávání peněz všem. Je samozřejmě vždy lákavější volit někoho, kdo slibuje vyšší dávky, dotace, důchody a snadná řešení komplikovaných problémů. Žádný oběd ale není zadarmo a tuto hostinu zaplatili především střadatelé v podobě znehodnocených celoživotních úspor.
Bude i nadále bit ten, kdo si celý život spořil? V roce 2025 nás čekají další volby do Poslanecké sněmovny a většinu dle aktuálních preferencí mají bohužel populisté.
Pokračování dotazu č. 20333: Dobrý den, tak dříve na poště byly přepážky Poštovní spořitelny, kterou spolkli. Proto se ptám, jestli to udělají tam. Na pobočku ČSOB je to 38km. Tak to zřídím u jiné banky, když vidím jaké mají poplatky. Díky
Dobrý den,
nikdo nikoho nespolkl, Poštovní spořitelna byla od počátku ve vlastnictví ČSOB - v loňské roce ČSOB pouze přestala používat tento název a přejmenovala Poštovní spořitelnu nejprve na ČSOB Poštovní spořitelnu a později tuto značku zcela potlačila. Pokud se Vám poplatková politika této banky nelíbí (a pobočku máte navíc daleko), poohlédněte se u konkurence - doporučuji náš srovnávač dětských účtů.
Dobrý den, nyní máme v ČR inflaci 16%. Jestli stoupne nad 20 % (predikce centrálních bankéřů ohledně inflace v poslední době byly vždy chybné a podstřelené - spíše se mi zdá že, se jednalo o zbožná přání, než odhady) a propíše se tento stav do očekávání lidí, začne se geometricky zvedat rychlost peněz v ekonomice, dle mého názoru - pak již nepomůže ani razantní zvýšení úrokových sazeb a kvantitativní stahování za cenu velké recese - v tomto případě konec měny a nějaká forma měnové reformy není nereálná. Zajímalo by mně, kde bere autor odpovědi jako ekonom takovou víru, že se měnová reforma nemůže nikdy stát, když tento scénář se u mnoha zemí v historii u ničím nepodložených měn stal. Jestliže se měnová reforma (dle autora) stát v žádném případě nemůže, v čem je dle jeho slov "strašení takovými nesmysly" nebezpečné? Děkuji za odpověď.
Dobrý den,
měnová reforma (tak jak ji známe z období komunismu) nebyla nástrojem ke snížení inflace. Jednalo se o cílené okrádání obyvatelstva. Zjednodušeně řečeno, komunisté nejprve všem (chudým i bohatým) vše sebrali (pomocí znárodnění firmy, pomocí měnové reformy peníze). Následně pak z těchto peněz financovali provoz nefungujícího státu až do pádu v roce 1989.
Inflace se řeší jinými nástroji - úrokové sazby, kurz měny, fiskální politika. První dva nástroje má v gesci centrální banka, třetí nástroj náleží vládě/parlamentní většině. Pro snížení inflace je třeba držet vysoké úrokové sazby, silný kurz koruny a mít restriktivní fiskální politiku (co nejnižší deficit). Těmito nástroji si poradíte s libovolně vysokou inflací. Měnová reforma s tím nemá nic společného.
Dobrý den, myslíte, že nová vláda bude stranit zaměstnavatelům a zavedou možnost výpovědi i bez udání důvodu pro zaměstnance? Nebo nějaké omezování práv zaměstnanců?
Dobrý den,
vláda koalic SPOLU a PirSTAN bude představovat demokratickou a prozápadně orientovanou vládu. Charakteristickým rysem demokratických západních států jsou nejvyšší možná práva zaměstnanců. Přestože mnozí demagogové šíří mezi lidmi strach ze západní demokracie a spásu hledají ve východních autokraciích, na otázku "kde se mají zaměstnanci lépe/kde mají zaměstnanci větší práva" existuje velmi jednoduchá odpověď. Na jedné straně máte země jako Čína, Rusko, KLDR, Venezuela a na straně druhé Německo, Francii a Británii. Rozdíl v právech zaměstnanců, v jejich životní úrovni, péči (zdravotnictví, ekologie, sociální politika) a materiálním zabezpečení je propastný.
Témata jako "výpověď bez udání důvodu" nebo "délka výpovědní lhůty" nejsou v ČR vůbec aktuální. Naopak, od roku 2015 trpí ČR permanentním nedostatkem zaměstnanců. Nezaměstnanost je dlouhodobě pod přirozenou úrovní, máme více volných pracovních míst než je registrovaných uchazečů na úřadech práce. Zaměstnavatelé si svých zaměstnanců velmi váží neboť dobře ví, že náhrada se za každého odcházejícího pracovníka hledá velmi těžko. Výpovědní lhůta 2 měsíce je pro mnohé zaměstnavatele naopak příliš krátká (dostanete od zaměstnance výpověď na konci měsíce, další měsíc sháníte nového pracovníka a když se Vám zadaří, máte pouhý 1 měsíce na předání práce/zaučení, což ne vždy stačí).
Od nové vlády se tak spíše dočkáme rozšiřování práv zaměstnanců (flexibilní a zkrácené úvazky, podpora zaměstnávání seniorů a invalidů, podpora matek po rodičovské, atd.), neboť v ČR chybí přinejmenším 0,5 mil. pracovníků napříč všemi obory. A chceme-li dostat více lidí do pracovního procesu, musíme podmínky zatraktivnit.
Kupní síla je termín, který často slyšíme v souvislosti s ekonomikou země, osobními financemi nebo měnovou politikou. Ale co to vlastně znamená, a proč je tak důležitá? V tomto článku se podíváme na základy kupní síly a její dopad na každodenní život.
Co je to kupní síla?Definice: Kupní síla vyjadřuje množství zboží a služeb, které můžete koupit za určité množství peněz. S růstem inflace, když ceny zboží a služeb stoupají, klesá kupní síla peněz.
Měřítko: Často se měří v reálných platech, které jsou upraveny o inflaci, aby odrážely skutečnou hodnotu peněz.
Faktory ovlivňující: Mezi hlavní faktory patří inflační sazby, měnová politika, celková produkce země a mezinárodní obchodní vztahy.
Důsledky změn v kupní síleVýhoda: Při rostoucí kupní síle si lidé mohou dovolit více zboží a služeb, což vede ke zvyšování životní úrovně.
Nevýhoda: Pokles kupní síly může znamenat, že domácnosti budou muset šetřit nebo se vzdát některých výdajů.
Pro podnikyVýhoda: Rostoucí kupní síla může vést k vyšší poptávce po produktech a službách, což může stimulovat růst.
Nevýhoda: Klesající kupní síla může znamenat nižší prodeje a tím pádem i nižší zisky.
Pro ekonomikuVýhoda: Stabilní nebo rostoucí kupní síla může podporovat ekonomický růst a stabilitu.
Nevýhoda: Rychle klesající kupní síla může signalizovat hospodářskou krizi nebo recesi.
Porozumění kupní síle je klíčem k pochopení širšího ekonomického kontextu a jeho dopadu na naše osobní finance. Správné monitorování a reakce na změny v kupní síle může pomoci jednotlivcům i podnikům lépe se přizpůsobit ekonomickému prostředí.
ZOBRAZIT CELÝ VÝZNAMStagflace je inflace v situaci, kdy dochází k hospodářskému poklesu (Stagnace + Inflace).
V této nezdravé situaci v ekonomice, kdy rychle rostou spotřebitelské ceny zároveň dojde k vysoké nezaměstnanosti, i k menší nabídce zboží. Domácnosti a podniky mají snížené příjmy a brzdí své investice i spotřební nákupy.
Příčinou stagflace může být problémová bankovní a makroekonomická politika. Především nízký objem úvěrů financující ekonomiku a vysoká rychlost tištění peněz (nejen fyzických). Dále příčinou může být "externí dodávkový šok" vyplývající ze závislosti hospodářství zemí na surovinách (zdražení energií). Stagnaci také mohou způsobit vysoké státní dávky pro nezaměstnané, díky kterým klesá motivace lidé hledat si práci.
Stagflace je stav ekonomiky, do kterého se žádný stát nechce dostat. Je totiž velmi složité nastartovat znovu ekonomický růst při současném snížení inflace a snížením nezaměstnanosti.
ZOBRAZIT CELÝ VÝZNAM
KOMENTÁŘE k článku Řecko má problémy, hrozí run na banky
Řecko v paměti..., Komentoval(a): sqr
Prostě si zvykli žít na dkluh a připadá jim absurdní pracovat, když to až doposud šlo bez toho...
Nyní snížit DPH na věci o -10%., Komentoval(a): Janus